Šumava červenec 1993, 131 km
Motto:
Kajzrů už se nebojíme,
jiné noční můry máme.
V lese, když my klidně spíme
nebo taká obědváme,
nehlučně se všude plíží
i ze stromu na nás shlíží.
Ať kopnuti jste jelenem,
smrt zelenejm. *
*pozn. Autora- zelený=ochránci
Všechny snímky pořízeny fotografickým aparátem Зенит
Členové výpravy:
Peťa – Fabrício
David – Kukýn
Pavel – Šéf
Všechny informace jsou pravdivé.
0 den x km-používání motorky, rozjařilé pobíhání, Jihlava-Jihlava
Peťa ,David i já jsme byli vyměněni za koně, gota, žampióna, bůčkovej, pikanta, sýra, sajrajta, juldu, špekáčky, kabáta, kladno, trampa, lázeň, lovce a bombasku. Naše Kuře totiž místo aby šel na vandr raději se zaměstnal v masném průmyslu a.s. Kostelec a házel tyto druhy uzenin do beden.
Brzy jsme se ale vzpamatovali z onoho hnusného činu, převzali od něj kotlík, potřásli pravicí, nakoupili zásoby, těšili se na cestu.
Vzbuzený Tomáš nám nese kotlík
Potřesení pravicí
Potřesení pravicí
1 den 22km Kašperské hory-Modrava (a dál)
Odjezd 4.53 hod. Peťa první na nádraží, odráží nájezdy zpitých somráků. Přicházím 4 min. po něm. Mám trochu strach, že David zaspal-nestalo se tak. 4.43 jsme s Davidem vyslali Peťu koupit lístky, Přičemž jsme mu kladli na srdce dalekosáhlý význam tohoto úkolu. Vysvětlili jsme mu, že by jsme to nesvedli a že ho budeme jistit ze zálohy. Ztrémovaný Peťa u okýnka vyhrkl, že chce lístky do Šušice. Zmatená biletbába neznala ono město a začala zrychleně mrkat očkama. Náš nákupčí nehodlal název města opakovat aby se zase nespletl a zarytě mlčel. Nastalo nesnesitelné ticho při němž se všichni lidi z haly přesunuli k výdejnímu okýnku, utvořili půlkruh v jehož středu byl náš Peťa. Zbyla mu poslední naděje, jeho věrní kamarádi mu kryjí záda. Ohlédl se po nás a hledal záchranu. V té chvíli jsme se ale s Davidem k němu neznali a začali jsme dělat diváky. Vnořili jsme se do davu složeného z jednoho opilého a jednoho střízlivého metálníka. Peťa si pak nějak po chvilce vzpomněl, my jsme se k němu přidali a jelo se.
Cestou jsme měli čtyři přestupy,byli jsme smířeni s tím, že přestoupíme špatně nebo nám alespoň ujedou nějaké vlaky. Nestalo se tak, naše sebevědomí stouplo. V Sušicích jsme vyšli před nádraží, tam už na nás čekal autobus, takže ihned odjíždíme do Kašperských Hor. (14.30). Tam na náměstí se David dává do řeči s děvčaty-má je prostě všude. Tvrdil nám sice, že je to kamarádka sestřenice kamarádky od té sestřenice kamarádky. Moc jsme to nepochopili, ale tvrdil jsem, že to chápu. Myslím si , že to byl asi švagr. Ale vyrazili jsme. Na konci města nabíráme vodu ve studánce jakéhosi svatého. Dále nabíráme kurz na Kozí Hřbet, Flusárnu…První zaváhání-značka prochází ohradou plnou jalovic. Dokola je provázek s vpletenými dráty.Schodli jsme se s Davidem, že v něm bude napětí a možná i proud. David na něj sahá – dostal kopáče. Peťa nevěří. Po chvíli to zkouší i on, je nepěkně zkopán. Přiznal se nám, že si myslel, že je to provázek a že David svůj šok nafilmoval??? (i tak ho bereme stále s sebou). Foťím je u krav, nutím je, aby šli blíž k nim, ale nechce se jim.
„Je to kráva, tele, jalovice, bejk, vůl, nebo kravka?“
Mám se prej ukázat já, naznali, že mám obě babičky na vesnici, tedy musím mít ke kravám nejblíž. Je ale rozdíl tahat za rohy krávu, která je v chlévě na řetězu a lísat se ke krávě s plnou čtyřstupňovou volností. Naštěstí přede mnou jedna utekla a ke druhý jsem řekl, že se mi nechce.
Útěk před rozzuřeným telátkem.
Přiblížení se na 2,3m od zvířat.
Hrad Kašperk (pohled od krav)
Ve vesnici Kozí Hřbet jsme ztratili značku a nemohli ji najít i když jsme tam pobíhali jako vzteklý psi. Raději odpočíváme , sníme Peťovy albertky, které nám dodaly optimismu a značku nacházíme.
Apeluji tímto na český svaz turistů aby smazali matoucí značku na kamenném tarasu, přidělali šipku na javor na křižovatce a do áleje stačí už jen jedna.-Děkuji
Procházíme Flusárnou, trochu mě zklamala, myslel jsem, že to bude víc na blití. Zato David nachází klouzka. Přicházíme na Horskou Kvildu. Je hodně hodin, nemáme čas se zdržet-pospícháme dál. Opět ztrácíme značku. Jíme další Peťovy sušenky. Po chvíli ji nacházíme a pokračujeme. Na 17 km Nachází David obří hříbky. Bereme je s sebou, snad je sníme.
Jediná dosud známá fotka na které se David směje. A zrovna se nepovede.
Následuje Filipova Huť. Peťu bolí chodidla, nejspíš se mu kosti protlačují skrz kůži a podrážku do asfaltu. Říká tomu krize. Potom to chytá pravidelně každý den 5 km před cílem-zajímavé.
Přicházíme do modravy. Kupujeme pohledy, Davidovy čaj, já s Peťou pivo (10°). Dobíráme vodu. Za půl hodiny vyrážíme po červené na březník. 1 km za Modravou nacházíme na břehu řeky Modravy (Modravský potok) nádherný plácek pro bivak. Peťa a já jsme nadšeni. David je mizernej skeptik. Ale nám radost nezkazí.
První noc
Připravujeme večeři. Vaříme houby (opět jsme neměli sůl). Gulášová polévka s houbama jim moc nechutnala. Navrhuji přidat zbytek vařených hub a přimíchat i lečo. Byla to dobrá šlichta. Ještě nikdy nám nezbyla večeře. Po odpadnutáí Davida i Peti se s tím „jídlem“ peru sám. Podlehl jsem. Necháme to na ráno. Je mi blbě. Usínáme za řevu řeky. V noci je mi trochu zima , Peťovi taky, David je v pohodě.
2 den 26 km Modrava –Borová Lada
My-teda Peťa a já, známe dokonale nejhorší vlastnost Davida. Je to časné ranní vstávání. (kolikrát už v 5.30 otravuje). Proto už ve vlaku jsme ho s Peťou připravovali na to, že bude smět vstávat až s námi aby nerušil. Metodami zastrašování , pohrůžkami různých trestů jsme dosáhli toho, že nás za celý týden ani jednou nevzbudil. Jen u snídaně si trochu postěžoval, že už je vzhůru 4 nebo 5 hodin.
Vstáváme v 9.45. Balíme a vaříme na liháči. Zavládla skvělá nálada. Na silnici se náhle zastavil někdo v zeleném. Přišel k nám, legitimoval sám sebe tím, že nám ukázal průkazku ochránců přírody. Kdybych v tu chvíli věděl co nám provede, určitě bych mu tu legitimaci sežral. Byli jsme v klidu, kolem bylo uklizeno, liháč byl postavenej na placáku. Co nám mohl. Ukázalo se , že nám mohl. Především nás pochválil, že nemáme zařízené ohniště. Pak nás ta noc každého stála 100kč. (Mohl nám dát jak řekl i 500,- na jednotlivce, za to jsme mu byli vděčni, přáli jsme mu jen obrnu a neštovice, úplavici jsme vynechali). Ještě než odjel, tak si mě zapsal, asi proto, že jsem nejvyšší. Peťa by určitě takovou cenu neměl.
Zavládla nedobrá nálada. Předně jsme si s Peťou vylili zlost na Davida, za to, že nás nevzbudil dřív a že už jsme mohli být dávno pryč-je hrozně nespolehlivý.
Pokračujeme po červené až na Březník.Tam se brouzdáme v potoku. Peťa pěje altem nádhernou píseň. Kolem zrovna projíždějí germáni na horskejch kolech.
Ty křivý nohy se vám jen zdají.
David se nesmírně těšil na prostřílené zábradlí.
Jeden z nich se rozjel za Peťou do potoka, kde upadl a zmočil se. Vyrušený Peťa přestal zpívat. Němci začali na sebe hulákat a odjeli. My jsme se kousek vrátili po červené- Na ztracené. Odtud 2 km po žluté na modrou. Svačíme a obědváme pod Černou horou na kládách, které jsme si vybrali ve druháku na výletě. Jíme Davidovi krvavé rybičky (dostal je za odměnu, že daroval krev. Přicházíme na rozcestí s červenou (pramen Vltavy). Dohodli jsme se, že budeme spát v Borový Ladě, Protože tam končí NP.
Příprava „krvavých“ rybiček.
Nechceme mít další vydání. Nemáme tolik peněz. Nejspíš bychom ochráncům navrhli placení formou složenky. Přicházíme do Bučiny. Vesnice dříve 392 Němců 4 Češi, nyní 0 Němců i Čechů. Měl tam být kostel. Nebyl. Sbíráme borůvky. Je jich modro. Velikost golfového míčku. Peťova maličká postavička se míhá mezi borůvčím. Za 1 min. jich sebere a sní asi 4 kg. Také vyhrál soutěž o nejmodřejší držku. Nemůžeme ho odtud odtáhnout. Pomohla zmínka, že na něj pošleme zmije a pijavici. To na něj platí.
Procházíme několik ohrad s dobytkem. Na Furíku se dáme po modré na Knížecí Pláně, odtud kousek po žluté a následně kvůli zkrácení cesty po silnici do Borové Lady. Na konci vesnice jsme si vyhlídli kousek posečené louky se zrzavými mravenci. Přemýšlíme , jestli mají aktivitu i v noci-neměli. Zbytek hříbků Peťa vyhodil do trávy. Jíme slepičí polévku a lanč. Ve vesnici je rušno. I přesto zalézáme do spacáků. Kolem 23 hod. nikdo nespí. Sledujeme souhvězdí. Peťa s Davidem poznají jen vozy. Ohromuji je Casiopeou. Už pokolikáté. Naštěstí mají asi krátkou paměť. V noci je trochu zima i Peťovi- David je v pohodě.
3 den Peťa 22km, David, já 25km Borová Lada – Strážný
Vstáváme v 8 hod. V noci padla rosa-máme mokrý spacáky. Musíme počkat, až uschnou. Ani nesnídáme. Hned balíme. Přišla majitelka louky s kosou. Trochu jsme si popovídali. Naštěstí nás nechtěla zabít. Začala sekat a našla ty naše hříbky. Myslela si, že je přesekala. Divila se, že už i na louce rostou houby. Ani jí nebylo divný, že to jsou tři půlky různě velkých hříbků. Mlčeli jsme, nechtěli jsme jí kazit radost.
Namlouváme si, že máme žízeň ale zastavili jsme, protože už nemůžeme.
Dokupujeme zásoby. Jdeme do prodejny 3x, vždycky něco zapomeneme. Vydáváme se zpět po žluté na Knížecí Pláně.
Cestou snídáme. Pak nastoupáme 170 m . Trochu nás to vzalo. Je pořádný vedro. U kostela přicházíme na červenou a jdeme se podívat na hřbitov. Je novej. Náhrobky a kříže nádherně pravidelný. Nabádám Peťu aby to nakreslil, ale nechce se mu. Nejspíš mu tam chybí oběšenci a lebky. No nebudu ho nutit.
Požádali jsme pana Samospouště aby nás vyfotil.
Zase přicházíme k ohradě na dobytek. V místě , kterým pochází cesta ohradou je konektor, kterým se přeruší drát, aby mohli lidi projít. Vyháknul jsem ho ze zdířky a počkal až projde David s Peťou. Zajímalo mě, jestli je v něm ještě napětí, když jsem rozpojil obvod. Dostal jsem ránu až do brňavky a drát jsem odhodil na Peťu. Ten se dal na zběsilý ústup. Po vyjasnění situace jsem drát opět připojil a pokračujeme v cestě. Roste hodně hub , ale už je ani nesbíráme. Přicházíme až k hranici, vyslali jsme Peťu so Německa aby nás vyfotil.
Při focení se Peťa cítil v Německu jako doma
Dále putujeme po vrstevnici, přes údolí se koukáme do Německa. Mají to tam hezké. Přicházíme na 1,5 km od Strážného. Hledáme nocleh. Našli jsme horskou loučku od cesty krytou řadou stromů. Tam nás snad ochránci nenajdou. Necháváme tam Peťu s báglama a vydáváme se s Davidem nakoupit do Strážného. Po modré 1,5 km. Nacházíme obchod, ale zavřenej. Ve vesnici kupujeme chleba, rohlíky , housky, točíky, vitasporty, nanuky. Dali nám taky vodu. Asi nás chtěli otrávit. Byla hnědá a cosi nespecifikovatelného v ní plavalo. Proto jí vyléváme a v penzionu dostáváme lepší. Po návratu k baťohům a Peťovi večeříme. Je tady šíleně moc komárů. Zapínáme se do spacáků aby nás nežraly. Zjišťujeme, že kolem někdo chodí. Houštím vedle nás nakoukla hlava v širáku a zase zmizela. Tak přece nás našli, říkali jsme si. Nemá cenu balit, za chvíli je tady tisíc zelenejch a zpokutujou nás do černa. U Modravy jsme totiž leželi na jehličí, ale tady to byl měkký mech, takže určitě o dvě cenové skupiny výš. Odhaduji to na 400,- na hlavu. Měli jsme štěstí. Byli to trempové, po chvíli přišli všichni, byli taky tři. Ptali se, jestli by s námi nemohli sdílet interhotel. Samozřejmě jsme dovolili. Naznali jsme, že jsme se domnívali , že jsou ochránci. Prozradili nám, že před nimi také prchají. Hned nám byli sympatičtější.
David má nakázáno nás vzbudit v 7.30, abychom raději vypadli.
Je tady moc komárů, lítají i v noci. Musíme mít omotaný hlavy hadrama , kvůli obřímu oku a zhyzděné tváři. Od té noci mám rád zvířata bez noční aktivity, třeba mravence a slepice.
Peťovi a mě je vedro. David je v pohodě.
4 den 38 km Strážný – Nová Pec
Brzo vstáváme, pojíme, rozloučíme se s nocležníky a vyrážíme po červený na Studenou Vltavu, Třístoličník. Cestou se domlouváme, že budeme spát na Třístoličníku. Je nesnesitelné teplo. Jdeme loukama. Vyhledáváme každý stín. U Krásný hory obědváme. Vypili jsme už 3 l vody a to jsme s 6 l chtěli vydržet dva dny. U Studený Vltavy se opět brouzdáme. Voda je krásně čistá. Peťa ve vodě zůstal nejdéle, podali jsme mu flašku aby nabral vodu. Chvilková nepozornost zapříčinila, že mu uplavala. Vrhnul se zaní. Proud byl dost rychlý. Vzálenost Peťi od lahve byla stále stejná.
Odpočinek před Třístoličníkem
Obrovská radost po zachycení láhve.
Pro ostré kameny v korytě nemohl zrychlit. Hulákali jsme na něj a mohutně ho povzbuzovali. Na 30 m od startu ji chytil.
Návrat
Trochu ho to vzalo, tak jsme zatím s Davidem zašli pro pitnou vodu na celnici. Vydali jsme se dál po červený. Přicházíme k Rosenauerově nádržce. Bylo v ní 30 cm vody a lidi se v ní koupali. Raději jsme odešli, čekalo nás stoupání na Třístoličník 400 výškových metrů na 1,5 km. Těsně pod vrcholem jsme došli manželský pár v nejlepších letech. Stačili nám jenom 150m a pak odpadli. My jsme se zastavili jen jednou, když David spadl na hlavu. Zakopl, nohama zůstal na místě, hlavou narazil na zem, krosna mu přeletěla přes ni a zapíchla se trubkama do hlíny. Musel si pomoct sám, protože jsem byl nádherně vysmátej.
Na vrcholu Čechám patří trojúhelník porostlý kopřivama. Zbytek je Germánů. Mají tam hospodu, hotel. Jezdí tam autama. Trochu jsme se jim tam porozhlídli-opravdu pěkné. Ale nenašli jsme nocleh. Pokračujeme na Trojmeznou po společné hraniční značce. Cestou stále hledáme místa na spaní.
Na Trojmezné hoře se domlouváme co dál. Půjdeme, dokud nenalezneme příhodné místo pro bivak. Přicházíme na Trojmezí.
Peťa buď jí borůvky, nebo spí.
Na Trojmezí
Fotíme se každý u jiného státu. V lese stále vysoké borůvčí a kapradiní. Peťa jí Rakouské borůvky. Dotěrní komáři nás ženou na další cestu. Přicházíme na Rakouskou louku a po chvíli na plechý. Naši obrovskou radost zastiňuje jenom, že se stmívá, máme hlad, žerou nás komáři, nemáme kde spát, čeká nás sestup o 300 m níže, vidina pokuty za spaní v NP.
Přicházíme k Plešnému jezeru, tam chceme spát. Už je tam utábořená nějaká grupa asi 25 lidí. Stáří asi o rok méně než my. Hrají na kytary a hlučí. Usuzuji, že ještě nedostali pokutu. Večeříme vepřovku. Nevybalujeme, čekáme až se setmí. A vyplatilo se nám to. Přijíždějí pohraničníci. Řekli nejdříve hlučícím , následně pak nám, že se tam nesmí nocovat, a že musíme jít pryč , a že nejspíš do Nové Pece, a že do kempu, a že jestli známe cestu. David pravil „známe“. Trochu mi to zkřížilo plány, chtěl jsem říct „neznáme“, třeba by nás tam zavezli. Ale už bylo pozdě bycha honiti. Pohraničníci čekali dokud nevypadneme. Tak jsme raději šli, dokud bylo něco vidět. Věděli jsme , že první část cesty je kamenitá a druhá po asfaltu. Než jsme došli na asfalt, David šel první a stále zakopával. Trochu mi to snížilo trudomyslnost v krvi. Následně vyšel měsíc a něco už jsme viděli. Na rozcestích David svítil zapalovačem. Štěrkové parkoviště v Nové Peci jsme poznali již ve druhém ročníku SPŠ.. Uleháme za štěkotu psů a vřískání koček. V noci začíná kapat, budím Davida, než se domluvíme jestli máme použít igelitu, přestává. Usínáme. Jsme vzbuzeni deštěm. Hodili jsme na sebe igelit. Byla to jen přeháňka , spalo se dobře.
5 den 15-20km přesně nevíme Nová Pec – Horní Planá
Je krásné ráno. Na parkoviště přijíždí auta.
Oblékající David, sušící igelit, spící Peťa
Odhazujeme ze sebe igelit. Máme zapařený spacáky. Musíme počkat až vyschnou. Peťa neustále spí. Poflakujeme se s Davidem kolem. Jdeme se podívat na rozcestník abychom spočítali, kolik jsme ušli. Byl to náš osobní rekord. Jdeme nakupovat (neměli rohlíky). Peťa stále spí. Vypustil jsem mu nafukovací lehátko ve spacáku. Začali ho tlačit kameny a konečně se vzbudil. Radíme se co podniknout dál. Přijelo auto a jakási paní nám dala půlku melouna. Že jdou na túru a meloun by se jim v autě uvařil. Způsobně jsme poděkovali. Já jsem snědl půl jednoho plátku, Peťa ¾ plátku, zbytek asi 2 kg melouna zbylo na Davida. Ten si s ním lehce poradil, ještě že ho máme s sebou. Vyrážíme po zelené. Cestou nakupujeme * (opět jsme byli v prodejně 3x). Snídáme na trávě ve stínu činžáku. Z okna v prvním patře na nás neustále čumí nějaká šestnáctka. Je to neslušné hledět na snídající lidi. Ještě asi nikdy neviděla piknik vandráků. Tak jí David šel požádat s flaškou o vodu, aby aspoň na chvíli zalezla.
*Jestli chcete něco vidět, tak požádejte Peťu, aby šel koupit sušenky OP nebo OPAVIA. Rozehraje při tom takový divadlo, že se smíchy neudržíte.
Pohoršený David nám pak sdělil, , že měla na sobě hábit s dírkama , a že bylo vše vidět. Utrpěl šok. Museli jsme ho uklidnit. Přicházíme k Lipnu-náš vytyčený cíl. Zabloudili jsme. Šli jsme na druhou stranu. Vracíme se. Jdeme po modré po silnici kolem Lipna. Opět je obrovské vedro. Ve vesnic Hory se odpoutáváme od modré a zase jsme zabloudili. Vracíme se.
Návštěva vesnice Hory.
Přicházíme do Perneku, odtud do Pihlova. Tam využíváme stínu ČSAD zastávky. Chceme se vykoupat. Rozhodli jsme se, že jestli bude zdejší kemp na noc dražší než 10 Kč, jedeme domů. Zjistili jsme , že noc stojí 12 Kč. (je rozhodnuto)
Vykoupání na 1 hod-10Kč na osobu. Usmlouvali jsme cenu na 10 Kč za všechny tři. Po vykoupání sníme sušenky a jdeme na vlak do Horní Plané na vlak domů. Koupili jsme si lístky do Č. Krumlova. Tam se podíváme a dalším vlakem pojedeme do Č. Budějovic. Vlak v Horní Plané měl ale sekeru 105 min. Poněvadč 500m před nádražím sejmul vlak dva maníky na motorce (1 x † a 1 x ARO). Když přijel do stanice, měl umytej předek, jen se blejskal. V Českém Krumlově zjišťujeme, že už se nedostaneme do Jihlavy. Spojení je až ráno. Pojedeme aspoň do Veselí nad Lužnicí. Tam počkáme na první vlak na Jihlavu.
Ve Veselí hledáme otevřenou hospodu. Je skoro na druhém konci města. Je v ní živo. Ptáme se velice pohledné číšnice do kdy mají otevřeno.
Co čárka, to deštěnka.
Naznala, že dokud tam budeme. Tak jsme jí řekli, že v 6.40 nám jede vlak. Tak dlouho se jí tam nechtělo být. Celý den od snídaně jsme nejedli, jen pili teplou vodu. Dáváme si párky a nějaký pivo.
6 den do Jihlavy
Po 1 hodině v noci odcházíme. Na nádraží napůl ležíme opřený o zeď. Ajzlbon se optal jestli tam hodláme nocovat. Odpovídáme, že ráno jedeme vlakem dál. Dovolil nám spát do 5 hod, pak jezdí lidi do práce , tak musíme vstávat. Máme hlad, jdeme s Davidem za nádraží vařit trampský guláš z konzervy. Peťovi jsme nakázali hlídat věci. Za čtvrt hodiny se vracíme, aby si Peťa snědl svůj díl guláše. On ale spal na mém baťohu. V domnění, že se vzbudí jsem mu ten bágl vytrhl z pod těla a hlavy. Spadl na zem, jen se překulil a spal až do 5 hodin. My jsme mu teda snědli jeho díl a do 5 hod jsme se střídali ve bdění.
Před odjezdem vlaku se už nic nestalo. Jenom Peťa se asi v 6.02 došel před nádraží vyblít. Tvrdil nám, že je to ze stravy z předchozího dne, ale asi se spletl, den před tím jsme totiž nic nejedli.
Do Jihlavy jsme dojeli šťastně. A tak se skončil tento vandr. Zapsal Pavel