5.5.-7.5. 2006
PAVLOVSKÉ VRCHY
(vandr č. 21 )
Účastníci vandru: Pavel, Peťa, Tomáš, David
Počet km: 51km
Počasí: oblačno až polojasno
mapa
Motto:
Náš vandr se vydaří,
i když koušou komáři.
Na jarní vandr jsme měli namířeno na Pálavu neboli do Pavlovských vrchů. Pavel nám sliboval nádherné scenérie, luxusní noclehy, návštěvy vinných sklípků a jiné neskutečné zážitky. Až na výjimky se nám vše splnilo a bylo toho ještě víc, hlavně komárů. Ti byli všude.
- DEN Popice-Klentnice (13 km)
Odjezd byl jako vždy naplánován na pátek, ovšem vlak odjížděl už v 12.20hod. Bohužel přes veškerou mojí snahu jsem vlak nestihl a tak jsem musel jet kamionem naší firmy, který mně dovezl až do Popic, kde na mně měli čekat moji kamarádi vandráci. Nepočkali. Tak jsem je stíhal během, asi 2km.
kamarádi na mě zatím čekají, pak už to nevydrželi a vyrazili beze mě
Hned v první vesnici (Strachonín) jsme si dali pivo. Zjistili jsme a v průběhu vandru se nám to potvrdilo, že nejschopnějšího obchodního zástupce v regionu má Budvar. Byl v tomto regionu nejrozšířenější. Ze Strachonína přicházíme k vodní nádrži Nové Mlýny, mezi rybáři zvané Mušov. Rybářů zde bylo mraky, stejně jako komárů. A všude na březích bordel, že by Děti země brečeli. Rybu z téhle vody bych rozhodně nejedl. Za Mušovem stoupáme do prudkého dlouhého kopce na první turistickou zajímavost Dívčí hrad. Cestou někteří vzpomínají, jak zde byli se školou, s rodinou, s milenkou a bůhví s kým ještě. Celou cestu nás doprovází ohlušující hukot.
výstup na Dívčí hrad
Dívčí hrad
zde by se mohl klidně točit Vinnetou
Až při chůzi po hřebeni Děvína zjišťujeme, že nad hlavami nám bzučí tisíce komárů. Rychle utíkáme do vesnice Klentnice, kde nás čeká první a podle Pavla luxusní nocleh. Ale ještě před tím jdeme na pivo do místní restaurace. Jako vždy na jarním vandru dávají v televizi hokej. A jako vždy to Pavla už v hospodě nebaví a tak jdeme spát. Naše místo na spaní je opravdu jedno z nejlepších. Na jemně střižené, krásně zelené trávě, vedle fotbalového hřiště nad vesnicí. Nad námi se tyčí zřícenina Sirotčího hrádku. Prý tu ještě loni běhaly divoké kozy.
nocleh „de luxe“
DEN Klentnice-Lednice (27km) –David a Pavel + 3km navíc za bloudění v Mikulově
Ráno byl David s Peťou v Jednotě pro snídani. To se nám zase tak často nestává. Snídáme párky s rohlíkem a po prohlídce Sirotčího hrádku vyrážíme po červené značce směrem na Mikulov. Na Stolové hoře potkáváme turisty, důchodce. Dávají si panáka slivovice a šlapou dál do kopce. O kousek dál se zase v trávě válejí blázniví fotografové a fotí vzácnou květenu.
Sirotčí hrádek a divoký kozel 
Stolová hora
Přicházíme do Mikulova a na Kozím hrádku si dáváme pivo. Je tady spousta turistů a nějací blázni převlečení za šejky. Normální vožralí recesisti. Odtud vyrážíme na Svatý kopeček, což je známé poutní místo, tyčící se nad Mikulovem. Je odtud krásný výhled na Mikulov i do Rakouska. Já s Peťou jdeme k této památce co nejkratší cestou. Procházíme podzámčím, kolem několika hospod a okolo domu, který s Peťou obdivujeme. Má neuvěřitelně členitou zahradu a je na super místě. Přímo pod Sv. kopečkem. Pavel s Davidem zatím bloudí po Mikulově, zmateně obchází Židovský hřbitov a Mikulovský zámek. My už netrpělivě čekáme na vršku. Prohlédli jsme si celou památku, kdyby byla mše, tak bychom jí stihli a ti dva se teprve lopotí do kopce.
pohled na Mikulov ze Sv. kopečku
zřejmě nějaké foto z bloudění Pavla a Davida
Svatý kopeček – 383 mnm
Odtud jdeme dále po modré, kde začíná Lednicko-Valtický areál.
Na začátku Sedlece si dáváme pivo….
…a na konci Sedlece víno.
Na konci Sedlece, v areálu vinařství prodávají rozlévané víno. Rozhodli jsme se uvařit oběd a potom dojdeme ochutnat víno. Tentokrát jsme se ohledně jídla domluvili na úplné novince. Pavel donesl naložené maso ve skle. Tak ho pečeme na pánvi. Po obědě dáváme sklenku vína a vyrážíme dál.
naložená vepřová kýta, pečená na hliníkové pánvi a plynovém vařiči
Tento region je ideální pro rodinnou dovolenou na kole. Až na ty komáry. Dnes už nás čeká pouze prohlídka Lednicko-Valtického areálu, což je obrovské území, kde jsou mimo jiné postavené architektonické skvosty, rybníky, město Lednice se zámkem atd. Bohužel za vesničkou Hlohovce v akátovém lese se začínají ozývat mé opruzeniny. Takže je potřeba tato místa ošetřit. Máme v plánu nocovat v městečku Lednice, abychom si ráno mohli prohlédnout Lednický zámek s parkem. Po cestě nás míjí davy cyklistů. Bohužel se z ničeho nic zatáhlo, začal foukat vítr o rychlosti vichřice a začalo pršet. Naštěstí, jsme došli ke stavbě Svatý Hubert, kde jsme tu činu přečkali.
kaple Svatý Hubert
Tři Grácie
Když jsme dorazili do Lednice, hledali jsme hospodu. Na některých zahrádkách před hospodama prováděli postřik proti komárům. Jako vždy jsme si dali nějaké to pivo a šli spát. Tentokrát Pavel zvolil nocleh přímo ve městě vedle parkoviště.
DEN Lednice-Břeclav (11km)
Ráno nás budí komáři, kteří nás už budou provázet až na nádraží do Břeclavi. Lednický zámek s parkem je pěkný, ale shodli jsme se, že vzhledem k významu stavby je hrozně zanedbaný. Zde mně kamarádi obeznámili s architektonickým stavebním prvkem zvaným chrlič. Je to ozdobné vyústění okapového svodu, kterým vytéká dešťová voda. Například v podobě draka nebo psa. Do otevření expozice mořských a sladkovodních akvárií, které jsou v zámku, máme ještě čas a tak u jednoho ze zámeckých rybníků snídáme.
westernové fazole v zámeckém parku
Lednický zámek
zámecký park
Musíme jíst rychle, protože komáři mají také hlad a jsou v obrovské přesile. Po snídani jdeme na prohlídku akvárií. Je to paráda. Nebýt všudypřítomné plísni na zdech, nemůže se tomu vyrovnat ani podmořské centrum v australském Sydney. Po prohlídce vyrážíme přes zámecký park po zelené značce kolem Janova hradu do Břeclavi.
Peťovi zrovna vysává komár lebku
Janův hrad
Tento úsek je nejenom pro mě nejhorším zážitkem ze všech vandrů. Snad jen hrůzostrašný vandr, kde jsme za celé dva dny nenarazili na jedinou hospodu, snese srovnání. Ale tehdy šlo hlavně o psychickou újmu. Cesta vedla listnatými lesy, okolo mokřin a močálů. Pro komáry ráj na zemi, pro nás peklo. Museli jsme doslova utíkat, aby nás nesežrali. Na začátku Břeclavi jsme hned zapadli do hospody na zimním stadionu. A i zde mně poštípal komár. Naproti hospodě, stojí Břeclavský pivovar, bohužel už od roku 1997 neprodukuje námi tolik oblíbený nápoj.
výhled z hokejové hospody
Vlakové nádraží jsme našli snadno a vzhledem k tomu, že máme v plánu jet vlakem Pendolino, kupujeme ihned lístky. Cena nás trochu zaskočila. Ovšem cestování to bylo na vysoké úrovni. Lepší než v letadle. Škoda, že tím už zase dlouho nepojedeme.
každý správný vandrák jede alespoň jednou za život Hurvínkem a Pendolinem
V Brně jsme bleskově vyhledali spoj do Jihlavy a běžíme na perón, kde jsme bohužel sami. Po několika minutách zmateného pobíhání zjišťujeme, že jsme se špatně podívali a že vlak jede v úplně jinou dobu. Tak si na peróně dáváme gulášovou polévku, pivo a čekáme. Takto skončil náš jarní vandr a my už plánujeme ten podzimní.
Na závěr bych chtěl říct a přiznat se, že zápis do kroniky píšu až 26.11.2006. Což je až po podzimním vandru. Přesto jsem se snažil nepsat žádné sci-fi, ale popisovat pouze skutečné události.
zapsal Tomáš