12.9.-14.9. 2003 ČESKÁ KANADA III.
(vandr č. 16 )
Účastníci vandru: Pavel, Peťa, Tomáš, David (byl s námi pouze v myšlenkách)
Počet km: 54km
Počet navštívených hospod: 2 (alarmující počet)
Počet vypitých piv: 26
Všechny snímky byly pořízeny fotografickým aparátem Olympus.
Motto:
Ve třech jsme zas vyjeli,
hospody jsme viděli.
Byli všechny zavřený
a my z toho zhrozený.
Dáme se snad na lesní pich,
to bude pohroma všech hospodských.
- DEN Dolní Bolíkov-Stálkov (9 km)
Jako již tradičně, po několika nervózních telefonátech během celého týdne a čekání na to, zda s námi pojede i David, scházíme se v pátek v 15.45hod na hlavním nádraží. Vyprovází nás manželky a celá Kurkovic rodina, přestože nevysílá ani jednoho účastníka. Po rozloučení (u Pavla až příliš vřelém-křičí na Peťu z jedoucího vlaku „Miláčku, miluju Tě“ odjíždíme v 16.00hod směr Dolní Bolíkov, s přestupem v Kostelci.
David přišel nasát vandráckou atmosféru
V D.Bolíkově vystupujeme přesně na čas. Zjišťujeme, že ve vesnici není žádná hospoda a proto pokračujeme dál do Vlastkovce, kde bychom si rádi dali pivo. Zdá se, že počasí bude dobré. Během družného hovoru jsme však hned za vesnicí ztratili značku a cestu do Vlastkovce si tak prodloužili o 1,5km. I zde ovšem zjišťujeme, že tady není žádný hostinec, dokonce jsme neviděli jediného člověka. Proto se rozhodujeme (hlavně na můj a Peťův nátlak), že budeme pokračovat až do Stálkova. Tam hospoda určitě bude. Procházíme parádní krajinou, kde v dávných dobách řádil J.A.Grassel (známý loupežník a vrah). Navštěvujeme také Grasselovu sluj. Škoda, že už je poměrně šero a není moc vidět. Minuli jsme i nádherné místo na spaní v areálu pionýrského tábora, ale chceme si dát pivo. Ovšem ve Vlastkově je pouze sezonní hostinec a ten je zavřený. Jsme zdrcení. Už po tmě hledáme žlutou značku, která vede dál z vesnice a vybíráme nocleh. Na konec jsme ulehli na kraji lesní cesty kousek od silnice. Ohříváme lečo na plyňáku a já s Peťou se dojídáme paštikou.
Grasselova sluj. Dnes známe krásnou nadávku „Ty grázle“.
Peťa nám sdělil, že se podílí na lékařském výzkumu léku proti astmatu. Stříká do sebe nějaké spreje a prudce vydechuje do nějaké trubky se stupnicí. Údaje pečlivě zapisuje. Hodnoty se pohybují uprostřed stupnice, kolem 500 čehosi. Já s Pavlem hravě překonáváme celou stupnici div, že se přístroj nerozletí. Usínáme v 21.30hod. V 2.30hod nás budí mrholení, tak se rozhodujeme natáhnout přes sebe igelit. Bohužel pro mě a pro Peťu (Pavel spal uprostřed) jsem dal omylem igelit na šířku, místo na délku. Takže ráno jsme měli mokré spacáky, karimatky a část těla, které bylo celou noc mimo igelit. Za to Pavel byl celej suchej a měl suchej i baťoh, protože nehledě na nedostatek místa si ho nacpal mezi mě a sebe pod igelit.
- DEN Stálkov-Strmilov (27 km)
Ráno nám psal David. Něco v tom smyslu, že si na nás vzpomněl, ale v podstatě je rád, že je doma, protože není pěkný počasí. Za mírného deště vaříme polívku. Peťa opět testuje léky. V 8.15hod vyrážíme dále po žluté do Mostů a těšíme se na pivo. Po 2km odbočujeme na zelenou, směrem k rybníku Pstruhovec.
Peťa evidentně zhubl
Za rybníkem nacházíme na okraji silnice zaparkovaný silniční pluh na rovnání povrchu vozovky. Nemá motorový pohon. Pokoušíme se odhadnout jeho stáří, proměřujeme různá soukolí a zejména Peťa si pochvaluje, jak je rád, že se mu mnohaleté studie na průmyslovce zúročují i v praxi.
Peťa litoval, že jsme na průmyslovce nedělali výkres grajderu
Během cesty vedeme rozhovor téměř o všem, ale každých 10min někdo z nás připomene, že se těší na pivo. Hrajeme soutěž o to, kdo uhádne, co budou čepovat v hospodě, do které dorazíme. Potkáváme prvního vandráka. První vesnice, kde očekáváme hospodu, jsou Mosty. Těšíme se tak, že opět ztrácíme značku. Nutno podotknout, že je to hlavně díky Pavlovi a tudíž se bezradně blomcáme krajinou, protože vše bral na lehkou váhu a odmítl se vrátit na místo, kde jsme značku ztratili. Na konec azimutem po silnici nacházíme autobusovou zastávku, kde se orientujeme a přicházíme do Mostů. Po této zkušenosti, ustanovujeme služby, které budou sledovat značku. Střídáme se po 30min. Vesnice vypadá zle. Nikde ani živáčka. Už jsme ji prošli skoro celou, když jsem začal pozorovat jasné příznaky blížící se hospody. Zrychlil jsem krok, zahnul za roh a stála tam. Zavřená!!! Krve by se ve mně nedořezal. Na štěstí majitel zrovna uklízel a po chvíli vyšel ven. Prodal nám alespoň lahváče. Jednoho vypijeme, druhého si necháme k obědu, který si uvaříme na viklanu Trkal. Cestou slyšíme výstřely myslivců z honu. Pavel na to reaguje pro mě a pro Peťu nesmyslnou větou:“Nerad bych se stal účastníkem lesního pichu“. Nechápavě jsme na něj koukli a ptali se ho, co má společného lesní pich s mysliveckým honem. Až po chvíli jsme zjistili, že každý mluvíme o jiném pichu. Holt není lesní pich, jako lesní pich.
krávy byly naším celodenním společníkem
Nedaleko Trkalu pečeme luncheonmeat a Peťa se jde podívat na Pavlem stále ještě obdivovaný viklan. My tam byli už na jaře, Peťo!!!
Už teď nám je jasné, že první točené pivo si dáme až večer ve Strmilově, kde hodláme nocovat. Z viklanu jdeme asi 1,5km stejnou cestou jakou jsme šli na jaře. V Leštině před Strmilovem začíná docela hustě pršet. Na začátku Strmilova jsme objevili most, přes který vede silniční obchvat. Rozhodli jsme se, že pod ním přespíme.
foto-příprava jídla
Zatím je ale 17.00hod a my vyrážíme do vsi na pivo. První hospodu jsme minuli, protože vypadala, že je zavřená. V takovém byla stavu. Na náměstí v trafice (ta fungovala zřejmě nonstop) nám řekli, že jsou zde dvě hospody. Jedna, v které vaří, ale mají otevřeno až od 18.00hod a druhá, kde nevaří a navíc je to ta, co jsme si mysleli, že je zavřená. Mimochodem, až po vandru jsem zjistil, že se jí říká na Na hnoji. Opravdu trefné přirovnání. To co nás čekalo uvnitř, to se jen těžko popisuje. Číšník, který se zřejmě o půlnoci proměňuje ve vlkodlaka, vlasy v pivu, rozpláclé mouchy na zdech, dementní osazenstvo, tři měsíce prošlé křupky, které jsme si bohužel objednali, obrovský vlčák za dveřmi na záchod, o záchodu ani nemluvím atd. Nicméně pivo (Platan), se zde točilo, takže jsme zasedli. Po pěti pivech a jednom grogu odcházíme. Jako dýško necháváme prázdné lahváče z Mostů. Ještě lehce povečeříme a Peťa opět vdechuje do trubky. Uleháme do lehce promočených spacáků a nasáklých karimatek. To se ovšem netýká Pavla.
WC v hospodě Na hnoji
cestu na záchod hlídal obrovský vlčák
DEN Strmilov-Stojčín (18 km)
Po velice kvalitním spánku vstáváme. Kolem je docela dost slimáků a zjišťujeme, že Peťa se jich hrozně bojí. Bez snídaně vyrážíme ještě jednou na náměstí. Došla nám voda a tak si ve stále otevřené trafice kupujeme 6 x 0,5l vody z Rumunska. Ptáme se na cestu do Palupína a zároveň zjišťujeme, že Strmilov je spíše malé městečko a proto nechápeme, proč jsou zde jenom dvě hospody.
Peťa vstává opět jako poslední
Peťa právě provádí lékařský výzkum pro jednu nejmenovanou farmaceutickou společnost
v noci si nás kolemjdoucí spletli s rybářema a dokonce i se sprejerama
hlavně, že na náměstí mají palmy, ale hospodu žádnou
V Palupíně se napojujeme na modrou a po ní jdeme do Zahrádek. Cestou snídáme trnky. Zde nás upoutaly obří dřevěné vyřezávané sochy s anglickými nápisy, které jsme neuměli přeložit. Autor ovšem pocházel ze zemí bývalého SSSR. Za vsí na okraji lesa jsme konečně rozdělali náš první oheň. Zapálili jsme ho plynovým vařičem. Myslím, že nebylo daleko od toho, aby Pavlovi bouchnul v rukou. To by měl prsty ještě kratší než já. Pečeme špekáčky a vaříme nekonečný nudle, které se vyrábějí ze samých lahůdek (hovězí vagíny apod.).
neobvyklé, trochu nemravné dřevěné sochy
na okraji lesa rozděláváme oheň
Máme před sebou posledních pět kilometrů na vlak ve Stojčíně. Tam očekáváme hospodu. Cestou se rozvíjí diskuze o tom, co všechno bychom udělali jinak, kdybychom mohli vrátit čas o několik let zpět. Někteří mají opravdu zajímavé nápady. Tuto zajímavou debatu ukončujeme zjištěním, že ani ve Stojčíně hospoda není. Kupujeme jízdenky a hodinu čekáme na vlak. Já a Peťa jsme si museli sundat boty a ponožky, protože nás opět dost bolí chodidla. Vzhledem k tomu, že jsme se nechtěli smířit s tím, za celý den nenavštívíme ani jednu hospodu, domluvili jsme se, že při přestupu v Horní Cerekvi zajdeme do hospody na nádraží. Tam je 100% jistota, že bude otevřeno. Taky, že jo. Opilcův ráj. Ráno od 9.00hod do pozdních večerních hodin. A to každý den i o víkendu. Točí se zde dva druhy od pelhřimovského pivovaru a především Budvar. Jako vždy jsme si každý dali dvě piva a Gotta s cibulí. No a potom už následoval odjezd směr Jihlava. Pavel, jelikož není z Jihlavy, ale z její příměstské části, vystoupil v Kostelci. My s Peťou se rozcházíme na hlavním nádraží v Jihlavě a já spěchám za svojí chorou ženou.
Tak skončil náš podzimní vandr.
P.S.: Doufám, že nás na jaře přijdeš zase vyprovodit na nádraží, Davide.
Zapsal Tomáš
jízdenky, lístek z hospody
A na závěr jsem si dovolil vytvořit takovou „docházku“ na naše vandry.