Výroční 10. Vandr
oblast : Táborsko I
místo : Roudná – Obrataň
členové : Tomáš
Peťa
David
Pavel
fotografický aparát : nejnovější technologie se všemi dosud známými funkcemi (i s funkcí hever)
výstroj : standardní s přihlédnutím k ročnímu období
mapy : vojenská kartografie 1:50000
motto : Už nám není dvacet let,
jednomu je dvacet pět. (David)
A že to vandrácký léta jsou,
neměnil bych ani náhodou.
Nechce se mi ani věřit, že domlouvání termínu dopadlo tentokrát tak hladce. Prostě jsme si na konci srpna řekli „první víkend v říjnu“ a opravdu jsme to dodrželi. Týden před vandrem jsme se akorát telefonicky (ani jsme se nesešli) domluvili, co kdo bere a čas odjezdu.
Tomáš-foťák, kotlík, film
Pavel-igelit, mapy, postýlka
David- nic společného nebral, ale byli jsme rádi, že jel
Peťa- nic společného sice nebral, ale od posledního vandru, kdy byl docela hubený, musel nyní sebou tahat pěknou vanu.
První den-Roudná – Myslkovice 3 km
Odjezd 16.05
Nechávám se odvézt od své ženy na nádraží vozem. Cestou se stavíme domů pro Peťu. Máme ale větší zpoždění, takže nervózní Peťa pobíhá v botech po bytě jako ohař.
Na nádraží zjišťujeme, že ti dva zbývající tlouci tam nejsou. Peťa vyšetřil, že jsou v hospodě, kde s nimi sedí ještě Jitka. David vypadá podroušeně, prej již od 11 hod. lehce popíjí po různých lokálech. (To je denní program nezaměstnaných). Tomáš , který sedí rovně až vzpřímeně a nic bych mu nehádal, stihl za 40 min 4 piva. Mažu koupit lístky a pak je tahám z hospody. David prohlásil, že se mu nikam nechce a že by jel až zejtra. Jitka by zase chtěla jet s námi.
Jdeme po peróně, napravo rychlík do Českých Budějovic, nalevo courák do Veselí n. Lužnicí. Opilej David by chtěl do rychlíku, ale lehce jsem ho zpražil a všechny zúčastněné jsem vtáhl do couráku. Když odjel ten rychlík, zjistil jsem, že jsme s ním chtěli jet. Opilci na mě doráží se samým „proč“. Bavíme se s Jitkou z oken a čekáme na odjezd.
Tomáš nám ukazuje foťák, je nabušenej všema možnejma funkcema a má dva displeje, zoom ….. David se nám pochlubil, že má s sebou sprchové mýdlo – asi 15 min. se mu smějeme. Řekl bych, že ve vagóně bavíme všechny lidi. Mám pro každého jednoho lahvana, což ty opilce překvapilo. Samozřejmě jsme pojedli. Přestup je o prdel, ale stíháme i hurvínka. Tam si dokupujeme lístky + 10 Kč/os. Kasu drží David. Nikdo jinej totiž nemá peněženku. Dáme 300 Kč. Štiplístek je zpočátku družnej, než Peťa začne mít blbý kecy. V Roudný na nádraží je skoro tma, je 19.14. David tam strašně zdržuje, nejdřív s igelitem, potom s krosnou, potom se chcaním. Takže jsem všem ostatním slíbil, že ho zapíšu do deníku. A má to!
Značku sice nenacházíme, mapu ovšem máme dobře zorientovanou, takže vyrážíme dobrým směrem. Nejprve po děsně rušný silnici, následně odbočíme na pole a je klid. Míříme přímo k dědině Janov. Tomáš, jak se blížíme do vsi, už zase začíná o pivu a hospodě. Ves je ale malá, tudíž bez hospod. Potkáváme tam dva čundráky, kteří mají stejnou cestu a ví, že na konci té cesty je hospoda. Takže s nimi přicházíme do Myslkovic, kde v místním zámku zřídili restauraci. Číšník nás posílá do separé za dalšíma vandrákama. Ti po chvíli vyndají kytary a začnou pět. Kouknu na Davida, ten je jako na trní, nejraději by vypadl. Naštěstí se nám ho podařilo udržet na židli do 23.00. V tu dobu jsme uznali, že všeho moc škodí a vypadli jsme. Prodíráme se na konec vesnice, kde chceme na poli spát. U posledního baráku jsou otevřená okna a jisté nezletilé dívky nás lákají na návštěvu. Já s Tomášem prcháme vědomi si svých závazků.
Pavel 2x čaj, 2x rum, 2x pivo
Tomáš 4x pivo
Peťa 4x pivo
David 3x pivo, 1x limo
Zatím co David s Peťou se tam ještě jednou vrací pod záminkou hledání turistické značky. My s Tomášem nacházíme fotbalové hřiště. Čekáme na ty dva Casanovy s čím se vrátí. Holky je asi odmítly, takže museli vzít za vděk hnípat v naší společnosti ve fotbalové brance.
Zalezli jsme do spacáků a přišla moje chvíle frajeření. Zjistil jsem si u jednoho hvězdáře název souhvězdí, kterému Peťa důvěrně říká „nejmenší vůz“. Sdělil jsem tedy užaslým přátelům, že se jedná o souhvězdí Plejády a že to je otevřená hvězdokupa. Jenže nemá cenu to říkat Davidovi, který nezná Kasiopeu , jež si ukazujeme už 9 let.
Všichni spali dobře až na Tomáše a Davida, kteří se stále budili.
Druhý den – Myslkovice – Černovice 27 km
Noční teplota byla 5°C.
Vstávám ráno první, beru foťák a chystám se vyfotit naše ležení. Ale ouha (Kdykoliv budeš Tomáši tuhle pasáž číst, tak si dej facku, ale pořádně!!!) Tomášův foťák, později přezdívaný hever, nefunguje. To už vstal David a snažíme se ho zprovoznit. Tomáš si v rozespalosti myslel, že nás někdo fotí a dělal, že spí. Pak už vedeme docela rušný hovor, zatím co Peťa stále spokojeně spí. Nasraně balíme (samozřejmě kvůli Tomášovi nasraně).
Peťa si odskočil a po návratu nám důvěrně sdělil, že má řídkou stolici. Uvedl i jiné podrobnosti, kterým jsme se sice smáli , ale do kroniky se nehodí. Po ujití 1 km jsme navštívili židovský hřbitov. Byl opravdu parádní a chtělo to fot, že jo Tomáši. V lese na cestě rozděláváme oheň. Vaříme 2x gulášovku. David nemá lžíci. Takže mu Tomáš s Peťou půjčují. Po mě ji nechtěl, jelikož mám malou dětskou a všichni se jí smějí. V lese asi probíhá hon, protože se furt kolem střílí. Vyrážíme lesní cestou, je to paráda, všude mech , borovice, borůvčí. Přicházíme do klasické vesnice s názvem Krátošice. Ani se nezastavujeme. Za vesnicí je ale parádní stoh sena z velkých balíků. Možná by jsme i vylezli nahoru, ale chtělo to foto. Tak nikam nelezeme. Jdeme po asfaltce. U božích muk odpočíváme a chválíme českou krajinu a podnebí. Zaplétáme rozhovor o nebezpečných zvířatech v jiných kontinentech a zemích (sklípkan, štír, hadi). Vyrážíme mezi poli stále po modré. U lesa si chceme zkrátit cestu polem, ale jediné čeho jsme dosáhli, jsou promočené boty. Tomášovi v nich dokonce šplouchá.
Takže již po asfaltu míříme ke Kojetínu a Choustníku. V Kojetíně si trháme jablka a hrušky. V Choustníku na náměstíčku je otevřená pekárna s pivem Tomáš, Peťa a já a s limonádou David. Na sluníčku sušíme ponožky a boty. Je parádní počasí – teplo až vedro. Nakonec koupíme Hořické trubičky, doplníme vodu, dokoupíme chleba a razíme na hrad Choustník na zalesněném kopci nad vesnicí. Ani se nenadějeme a jsme tam. Vstupné 15 Kč obětujeme. Hned u hradní studny (plné vody) zkoušíme její hloubku klandrem (původně měla 80 nebo 60m, nyní má 5m). Hrad je docela parádní. Obvodové zdi jsou zachovalé a je docela rozsáhlý. Pokračujeme dále, nyní však po zelené značce. Scházíme kopec hledáme houby a nacházíme kuřata.
Hledáme místo na oheň. Na druhý pokus jsme našli na lesní křižovatce ohniště. Děláme „polyfku“ s nekonečnou nudlí a na víčku smažíme 2 x 0,5 kg lanče. Po zhasení ohně koukám, že naše houby jsou vyhozený pod stromem. Cílenýma otázkami zjišťuji, že je vyhodil David, asi se mu nelíbily. Peťa náš nejlepší houbař to těžce nese. Zelená se rozděluje na dvě- starou a novou. Jdeme po starý a pak azimutem přes pole na silnici. Zrovna padají kaštany. Přicházíme do Mlýnů. Tady mají dobrý hrušky. Peťa našel bedlu, utrhl ji a hrál si s ní na krále, David mu ji zlomil a celou cestu se jí snažil zbavit, až ji odložil na nějaký auto.
Po polňačce přicházíme do Vlčevsi, to je podle mého plánu poslední ves, před bivakováním, tudíž od ní Tomáš očekává pořádnou hospodu, aby se mu lépe spalo. David, Peťa a já odpočíváme na návsi, zatím co Tomáš běhá po chalupách a vyptává se na putiku. Jak vidíme jeho trudomyslný styl chůze při návratu, je nám jasné, že tady žádná není. Taky nám tuto domněnku za několik okamžiků zdrceně potvrdil. Vyrážíme do rekreační oblasti sv. Anna, kde podle domorodců přes sezónu provozuje restaurace. Jsme tam co by dup. Tomáš se celou dobu diví co lidé na vesničkách dělají po večerech, když nemají v místě putiku. Snažil jsem se mu to vysvětlit, ale nepochopil to a stále si vedl svou.
U sv. Anny jsme také nepořídili a místní občan nás posílá do Černovic. To je další 4 km. Tomáš chce stále svou hospodu. Tak nasadím ostré tempo, abychom tam byli aspoň za šera. Za 40 min. jsme na náměstí. Tam si vysíleni sedneme na lavičku před restauraci a jenom tupě civíme, nikomu se tam nechce. Vysíláme Peťu aby se zeptal po jiné příjemné hospůdce. Po chvíli se vrací. Ptal se nějaký vychlastaný, potetovaný socky v růžovejch teplákách. Dle její rady jsme se ocitli v pivním baru, tam ale nevaří. Dáme si každý jedno a jdeme na náměstí do té restaurace. Objednáme si katův šleh, Peťa a já s opékanýma bramborama, Tomáš a David s bramboráčkama. Přisedl k nám opruzák Karel a furt vyprávěl o Dunaji a každou větu 3 x opakoval . Nakonec, když odešel na OO, tak jsme si přesedli jinam (moudřejší ustoupí).
Vydáváme se na cestu hledat nocleh v 10.30. Nejdříve směr Křeč a dále po červené, kterou jsme jako zázrakem po tmě našli. Přecházíme úzkokolejku a na kraji v lese (já jsem navrhoval pole, rozbalujeme karitáty a spacáky. Zapalujeme svíčku a s Peťou a s Tomášem si dáváme druhou večeři. Paštiky a pečivo.
David, který celou cestu z hospody otravoval, že budeme spát v lese a rozděláme si oheň, usnul jako špalek a na oheň se vykašlal. Ty tři v noci zjistili, že spíme na nerovném terénu a moc se nevyspali.
Třetí den – Černovice – Obrataň 11 km
Noční teplota 9°C
V 7 ráno je děsná mlha, která se sráží na stromech a prší na nás. V 8.45 vstáváme, teda kromě Peti, ten opět i přes náš lomoz klidně chrní. David ihned, jak otevřel oči začal fňukat, že ho mrzí, že jsme si večer nerozdělali oheň. Zjistili jsme, že 15 m od našeho ležení je slušnej plácek s ohništěm. Začínáme připravovat snídani. Z Kostelce jsme vybaveni 3×0,5 kg ragů. Tomáš prohlásil, že konzervy mají E.O. Což je Easy Open, pro Peťu ízi oupn.
Což je to kolečko na víčku, za které se zatahá a nemusí se použít otvírák a přece je otevřeno. Takže když Tomáš použil E.O. řekl jsem mu, ať raději otevře jen dvě, že to nějak zapáchá. Vaříme to v kotlíku a je to docela dobrý. Takže když to sníme, dáme přihřát i tu poslední (rada pro gurmány-podává se s chlebem). Sbalíme a vyrazíme směr Svidník, kde jsme hned. Rozhledna na vrcholu je zarostlá stromy, takže z ní stejně nemůže být nic vidět.
Cestou jsme objevili houby babky, ale nesbíráme je. David by nám je stejně vyhodil. Když vylezeme z lesa jdeme po silnici na Sudkův Důl. Po cestě zkouší nějakej Matěj bez přilby maximálku na Africe, což nám dalo téma motorky a auta, u kterého jsme vydrželi dost dlouho.
Ve vesnici je bývalá vodní tvrz z 15.st. Jim se moc nelíbí, ale mě jo.
Odpočíváme na silnici. Potom vyrážíme přes Bezděčín, kde scházíme ze žluté značky a po silnici míříme na Obrataň. V Obratani před kostelem poobědváme sardinky a herinky s cibulí.
Následně se přesouváme naproti do „Malé hospůdky“, která je tak malá, že musíme sedět venku u rušné silnice. Něco popijeme a rozhodneme se, že pojedeme ve 14.57 vlakem. Jak tak sedíme u stolečku, David si povšiml, že kolem projel Libor s autem i.t.trans.
Na nádraží kupujeme 3 lístky do Jihlavy a 1 do Rantířova.
Peťa ve vlaku usnul, takže když jsme přesedali v Horní Cerekvi, Chtěli jsme ho tam nechat, ale v poslední chvíli se probudil a řekl, že jsme k…y (šlapka na pět). V Horní Cerekvi máme čas a v nádražní restauraci si dáváme 10dkg gota s octem a cibulí. David si nedal. Když tak píšu o Davidovi, nemohu opomenout jednu příhodičku: Ráno balíme s Tomášem věci a Tomáš se přiznal, že si nevzal náhradní slipy. Čekal, že se mu vysměju, ale k jeho údivu jsem se i já pod tíhou svědomí přiznal k tomu též. Chtěli jsme to před Davidem ututlat, ale ten vyslechl část našeho rozhovoru a hrdě řekl, že má dvoje náhradní. Následovali 2 min. smíchu. Pak ještě Tomáš řekl, že David má i ručník. Další 2 min. smíchu. Je to prostě šampónek.
Z H.C. jedem courákem. Já vystupuji v Rantířově a co potom dělali ti tři , to nevím, ale pozorný čtenář si to jistě domyslí. A pokud to někdo nečetl pořádně a pozorně, tak bych mu napověděl jedním z mnoha Tomášových monologů: „Já mám takovou úchylku, jak se na mě číšník podívá, musím objednávat další piva …“
Zapsal Pavel