Edice Albatros vydává:
Další již devátý populárně naučný vandr
Tentokráte
Posázaví II
S podtitulem Golčův Jeníkov – Zruč nad Sázavou
V hlavních rolích: nadšenec…….David
flegmatik……Peťa
opilec…………zasl. umělec Tomáš
kašpárek…….Pavel
Věnování: dílo je věnováno nadšenci, flegmatikovi, opilci.
kašpárek
Říjen 1997
Snažím se uspořádat podzimní vandr. Objíždím každého zvlášť, dokonce jim volám telefonem (což je mi odporné, jelikož jsem ostýchavý). Když už vypadá, že pojedeme, jeden z nás, nechci ho jmenovat (ten nejmenší na čtyři *) vyměkne a všechno se zhroutí. Proto se rozhoduji, že již nikdy nebudu pořádat vandr, což jsem jim při nejbližší příležitosti oznámil.
( * Peťa )
Duben 1998
Tomáš a Peťa mě neustále kontaktují, domlouvají se a řekl bych, pořádají další akci. I když jsem nehnul ani prstem, tak se 8.5. ráno scházíme na nádraží. (Prozradím vám jedno malé překvapení, David vynechavší čtyři vandry jede s námi.)
První den-Golčův Jeníkov – Zbýšov 26 km
Vlak odjíždí v 7.35 . Ty tři flegmatici přichází v 7.28 . Rychle posíláme Peťu zakoupit jízdenky do GJ. Utíkáme na druhé nástupiště, rychle vlezeme do posledního vagónu. David ale nevěří, že šlo všechno tak hladce a proto se raději ptá ve vedlejším kupé. S hrůzou zjišťujeme, že na jedné koleji jsou dva vlaky prdelema k sobě a my samozřejmě sedíme v tom špatným. Vybíháme ven, paní s červenou čepicí je již připravena plácnout, ale uviděla nás a odjezd zdržela. Na chodbičce správného vlaku se na mou hlavu sesypala spousta urážek a nadávek. (To je poprvé co o sobě v kronice píšu, že jsem udělal chybu.) Po kratším rozhovoru zjišťuji další nepříjemnost. Peťa totiž koupil místo čtyř lístků jen tři. Vymlouvá se, že už dlouho nebyl zvyklý kupovat i Davidovi. Hned jsme se dohodli, na černo jede Peťa, kterej prohlásil „ Budete čumět, jak to se štiplístkem sehraju“. Naštěstí neměl příležitost. V HB dokupujeme lístek, také tam Peťa s Tomem dokupují gulášovku a pivo.
Tak toto je první foto-nádraží v HB
Ve vlaku do Golčova Jeníkova pojíme Davidovy karbanátky. Při výstupu z vlaku se Tomášovy automaticky zavřely dveře před nosem a „hajzlpoňáci“ se mu smáli. Dále jsme zjistili, že jsme vystoupili na špatným nádraží a musíme improvizovat.
Počasí stojí za …. (starou bačkoru). Nadáváme na vedro a hrozíme pěstmi na slunce. Davidův tatínek vlastní stáčírnu vína, takže David vzal dvě plastové láhve (pro angličany 1,5 l red, 1,5 l white).
Peťu konečně osvítilo…
Postupujeme pomalu vpřed asfaltkou okreskou. Přicházíme do Podmok, kde se vyptáváme lidí na žlutou.
V jakémsi statku nám poradili. Peťa statkářovi poděkoval podáním pravice za čež jsme se my ostatní děsně styděli. Peťovi jsme řekli, že se chová jako ožrala. A Peťa se nasral.
Jak postupovat: nadzvedněte průsvitku s osovým křížem. Na fotografii uzříte Tomáše a Davida. Pokuste se najít
dalšího člena akce. Pro usnadnění – je hlavou dolů. Odečtěte souřadnice. Správná odpověď je na konci vandru.
Na konci vesnice opět nevíme kam, ale jistá mladice – krasavice nás směruje. Narážíme na žlutou. Ta se ale po chvíli ztrácí. Nálada je výborná. Mrtvolné ticho zdejších lesů narušuje náš neustálý smích. Zjišťujeme, že ač máme mapu ne starší čtyř let, značka po které jdeme je zrušena. Občas vidíme přebarvený flek na stromě či sloupu, takže jdeme po flekách, které co chvíli ztrácíme. Peťa, kterej neustále nadává na auta, nám dělá ostudu. Procházíme Shořovem. Za jekotu cirkulárky vstupujeme do Štrampouchu. Tam po menším zaváhání nacházíme restauraci se zahrádkou. Peťa , jelikož vlastní peníze kupuje pivo. Sedíme na zahrádce schouleni v posledním zbytku stínu. Najednou slyším Peťovu otázku na domorodce „Jak vám tady valí kultura?“. Zmatení domorodci neví co říct a tak raději mlčí. Akorát jeden řekl „Jednou za dva tejdny je tady zábava“. Po třech kusech raději mizíme. Večer musíme být ve Zbýšově. Míjíme Dubinu. Kousek za dědinou pojíme a pak si zabloudíme. Do údolí říčky Jánský potok, kde podle mapy mají být skály slézáme šíleným kopcem. My s Peťou přímo tím nejdrsnějším svahem. Tomáš a David po „šikmé vrstevnici“. Na dně pak jdeme podél potoka. Je to paráda. Po jedné hodině najednou mizí cesta u potoka a jediná zbylá se škrábe kopcem vzhůru. Nahoře vyndáváme mapu a zjišťujeme, že míří úplně jinam. David, který je zrovna v krizi, se nechce vracet dolů a hledat cestu.
Na Tisé skále jsme zinscenovali živý obraz „Šemíkův skok z Vyšehradu“ (bez koně). Já a David zde hrajeme dobové čumily.
Nakonec nevím jak se to stalo, ale rozdělujeme se. David s Peťou jdou na silnici a po ní do Zbýšova. Já s Tomášem se vracíme na dno údolí hledat cestu. Sraz určujeme ve Zbýšově na hrázi rybníka nebo v hospodě. Prodíráme se s Tomášem lesem, až nacházíme cestičku na břehu říčky, které se křečovitě držíme. Nakonec přicházíme k mlýnu odkud nás mlynář posílá přes les do Opatovic.
Nacvičili jsme i živý obraz k nadcházejícím volbám „Nás do volební místnosti nedostanete“.
Hrůza v Tomášových očích při pádu.
A jeden klasický hřbitov.
Před sestupem do údolí Jánského potoka jsme se řádně posilnili.
Tam s Tomášem, ač máme mapu, odbočujeme na opačnou stranu což zjišťujeme až po 3km. Jsme děsně nasraný. Tomáš dokonce tak, že v prvním návalu zuřivosti dil, že měl jít raději s Davidem. Což se mě hluboce dotklo a asi 4s jsem s ním nepromluvil. Lezeme jako invalidi, jelikož nás bolí zchoulostivělá chodidla. Do vytoužené vesnice přicházíme ve 20.00. Na hrázi je hospoda a v hospodě Peťa s Davidem pojídají utopence a lehce popíjí. Jsou tam od 19.15 a děsně se nám smějí.
Jejich cesta byla lehce nasáklá nudou a všední šedí. Když se s námi rozloučili a vylezli z lesa, zjistili, že se vrací zpět do Štrampouchu. Proto navolili směr přes pole na silnici, které, když na ní došli, se zbaběle (nebo vychcaně) drželi až do cíle.
V restauraci se zdržujeme jen asi hodinku. Musíme totiž najít nocleh, dokud je ještě šero. Na WC načepujeme vodu a razíme.
Tomáše bolí ramena a chodidla, mě jenom několik puchýřů.
Tomáše je nám líto, i když to dáváme najevo jen smíchem. On totiž leze děsným způsobem, jelikož ho bolí klenba nohou. Několika přímými otázkami určuji diagnózu-platfus.
Ihned za vesnicí v lese tvoříme bivak a na pěšině ohříváme 3x polívku s dlouhejma nudlema. Chvilku posedíme, ale brzy zalézáme spát. (Peťa si nevzal kartáček na zuby!!!). V noci je všem dobře. Peťa usnul první.
Peťa naznal, že ho s těmahle fotkama sereme (a prej tady vůbec nespí)
Druhý den- Zbýšov-les 26 km
Když se Peťa ráno vzbudil, všem nám prozradil, že v noci vůbec nespal. Přitom od večera do rána chrněl jako jezevec. Balíme. Na ohni a víčku od kotlíku smažíme několik konzerv lanče.
Vyrážíme po silnici do Chlumu a smějeme se převýšení 80m, kterým nás strašil minulý večer pikolík v hospodě. Ve vesnici odpočíváme před obchodem. Peťa a Tomáš posnídají piveno, David BonPari. Vyptáváme se kudy k hradu. Cestou vidíme v jedné zahradě šarpeje (nejspíš pražáci snobáci). U hradu , ze kterého zbyla jedna zeď, je zachovalý podzemí, který jsme prozkoumali.
Zde každý z nás představuje vlastní živý obraz. Některé obrazy jsou dokonce důmyslně propojené. Já představuji obraz „Hokejový brankář na ledě“. Tomáš se mnou představujeme “Svatý Jiří přemohl draka“. A Peťa představuje „Jak šla mentolka na vandr“.
Pokračujeme pod zahradami místem plným odpadků.
Dnešní cesta, jak si Tomáš ráno zjistil, vede převážně lesem, což ho děsně zarmoutilo, poněvadž správně předpokládal, že v lese nejsou hospody. Strašně ho to vzalo a uklidnil se jedině tím že si pro sebe polohlasně zopakoval nazpaměť normu a čárkový kód piva.
Jdeme furt lesem po rovný asfaltce. Po poledni uvidíme zdálky vesnici. Je to jako fata morgána. Jistí členové neúměrně zrychlili, takže já a David jim sotva stíháme. Míjíme Hostkovice. Na návsi Třebětína se vyptáváme na výčep. Je zavřeno. Tomáš je zhroucen. Nedostatek piva a bolest nohou ho morálně zničili.
Kolekce dvou fotografií s podtitulem „Co všechno se dá podniknout s dírou“
Foto 1 –David se kouká co je v díře.
Foto 2 – David a Tomáš tahají Peťu z díry.
Jdeme furt lesem po rovný asfaltce.
Návštěva Hostkovic
Ošetření nohou a výměna bot je pro nás denní chléb.
Odpočíváme ve stínu kostelíka (viz foto). David půjčuje Tomášovi náhradní obuv značky FILA. Hned se mu jde líp. Nabíráme po silnici směr Bohdaneč. Cestou si ve vojenském prostoru, asi střelnice, vaříme chutný guláš smíchaný z několika konzerv.(David, který má při každém jídle přezdívku šampónek, přebírá lžící flaxu a remcá nad kvalitou).
Ihned po příchodu do Bohdanče uzříme hospodu, točí Gambáč (10°-6 Kč , 12° – 9 Kč). Dále tam mají mentální obsluhu. Vousatou , odpornou paní. Ani domorodci nejsou přátelští, proto po třech ks jdeme ke konkurenci.
Zde je docela slušná pinglice a mají zde televizi. Zasledujeme hokej MS. Dáme smažák a vyrazíme po zelený.
David nás natolik omrzel řečmi o kvalitě guláše, že jsme ho vyhnali , aby nás aspoň vyfotil.
Jdeme lesem a údolím Ostrovského potoka. Na jednom místě je mezi potokem a lesem louka, na té louce ohniště a vedle jistý kůlový konstrukce. Nejspíš zde o dovolený řádí skauti. Rozděláme oheň, vaříme gulášovou „polivku“ s gulášem. Opékáme štangli měkkého salámu z Kostelce. Je to paráda, hoří oheň, kolem tma. V pohodě rozbalujeme spacáky. (Peťa má nový bágl GEMU). Potom už jenom Tomáš nakape nasivin. Jistí členové ošetří mastí opruzeniny a usínáme. V noci vše OK.
Podivné vodní dílo v Bohdanči
U tohoto ohně jsme strávili noc.
Třetí den – les – Zruč n. Sázavou 16 km
Ráno zjišťujeme, že David nás ani jednou ráno nevzbudil, nejspíš se změnil, zmoudřel.
Nemůžeme vařit, jelikož nemáme vodu.
Po zelené přicházíme do Ostrova. Je to taková díra světa. Odtud po žluté do Hranic. No a tady už jsme byli a tou samou cestou jsme šli na akci Kutná Hora. Takže si to můžete přečíst ve vandru č.7.
Ale pro lehkou orientaci. V Hranicích nabíráme opět vodu. Jeden km na to opět vaříme. Tady je ale první odlišnost, Peťa nedostal housera. David tady ale nikdy nebyl tak aspoň místa. Přes koleje Hodkov + hrad, Nový Dvůr, Želivec, Zruč n. S. Ve Zruči už Tom s Peťou stojí před hospodou, ale ženeme je až na nádraží.
Požádali jsme dědu turistu, aby nás vyfotil.
Obrázek č.24 – konec filmu
Tam mají lahvového Ferdinanda. Vlak jede vzápětí. Tak ještě další lahváče (že jo Tomáši a Peťo).
Ve vlaku kladně hodnotíme vandr. Na podzim jedeme opět. David pln nadšení z abstinence vandrů navrhuje i léto na 7 dní, ale my pantofláči nesměle odmítáme.
Loučím se poznatkem, že David mile překvapil svojí samostatností a prací s mapou. Peťa se již několik vandrů drží v lepším středu (nejspíš pro to, že mlčí a do rozhodování se neplete, tudíž není za blbce). Já se musím pokárat, práci s mapou jsem podcenil a celkově jsem usnul na vavřínech (nejspíš proto, že jsem absolvoval všechny vandry a cítím se být starej máza). Teď musím, ač je mi to nemilé, napsat o jedné černé ovci. Nebudu jmenovat, ale pozorný čtenář snad pochopí. Kdybych ho totiž jmenoval, tak by chtěl opět tiskovou opravu, jako v minulém vandru. Démon alkohol je mu již skoro pánem. I když Lucina se prej rozčiluje, že z něj dělám ochmelu a zhýralce. Kdybys byla s námi, tak bys viděla a žasla.
Tolik skromný pisálek Pavel.
Odpověď na hádanku: ruka – G4
tělo – G5
bágl – F4
Jestli chcete vidět obrázek č. 23 , který vám jistě při pozorném počítání schází, tak otočte.
Tak toto je David. Značkové triko, značkové boty, kšiltovka , krosna. Takto ho můžete potkat, jak se potuluje městem – čeká na další vandr.