30.4.-1.5.2000
Slavnostní desáté výročí vandrů
(Jedenáctá akce)
Oblast : Česká Sibiř
Trasa : Chýnov-Blaník-Votice
Počet km : 68
Výbava : 2x fotoaparát, sardinky s cibulí …
Členové : Peťa, Tomáš, Pavel
Absentéři : David
Motto : David zase nejede,
špatně se nám povede. (nebo naopak)
Velký Blaník
1den (Chýnov – Zlaté Hory) 32km
Odjezd vlaku ve 4:25. Ve 4:05 se stavuji za Peťou a necháváme se odvézt na nádraží vozem. Peťa si včera koupil nové štěně, je docela perfektní a řekl bych, že už poslouchá.
Na nádraží čekáme na Tomáše. Jen přichází trochu pozdě. Kasu jak už je zvykem drží Peťa (3 x 400Kč). David nejede a to se na posledním vandru zdál být tak nadšený. Řekl, že má brigádu a že bude bílit. Řekl bych ale, že určitou měrou se na jeho nepřítomnosti spolupodílela jeho dívka, ale to on určitě popře.
Takže po menším zmatku na nádraží (přepojovali lokomotivy) usedáme do vlaku do Horní Cerekve. Je půl páté a Tomáše mrzí, že nevzal lahváče – Takže ihned zjišťuji, že s Tomášem se za posledních 6 měsíců nic nestalo. Máme s sebou dva fotoaparáty, jeden s černobílým a druhý s barevným filmem (na barevný se chystáme vyfotit určitý fotoseriál jako rukověť pro začínající vandráky).
Přestup v Horní Cerekvi zvládáme a za neustálých žertů dorážíme do Chýnova.
Zde je malé nádražíčko mimo město. Ihned nacházíme modrou a vydáváme se směr severovýchod po asfaltu k jeskyni.
300m před jeskyní jsme objevili udržovaný plácek s úly
U jeskyně snídáme chléb a lososa s olivami, tuto lahodnou krmi jsem dostal od své manželky na cestu, aby mi nebylo po ní smutno. Kamarádi vandráci na to koukali jako vyoraní rejskové.
Jde se pohodlně je pod mrakem, docela fouká vítr, ale jde to. Procházíme dolní Hořicí a Chotčinama. Jsou to malé vesničky, ale Tomáš už pokukuje po občerstvení.
Skromná svačinka : Losos, olivy, chléb
Zde byl ještě příjemný chládek
Občas se s Peťou skloní nad mapou a cosi si šuškají, pak se mě nenápadně ptají, kolik má asi obyvatel TA a TA vesnice, jestli tam je prodejna, jestli mají posezení venku a co tam točí.
Tomáš nám po cestě řekl jednu geografickou zajímavost a to, že se nacházíme na hraničním území mezi Gambrinusem a Ferdinandem a jelikož se blížíme k Benešovu, budeme čím dál víc na území Ferdinanda.
Docel jsem čuměl, jelikož to řekl asi tak jako kdyby povídal, že se nacházíme na přelomu svrchní Jury a Křídy a za chvíli bude konec druhohor.
Za těchto vědeckých rozhovorů se spojujeme se žlutou a stoupáme na vrchol Homole 665.9m, kde fouká jak na Vídrholci. Na druhé straně kopce jednak ztrácíme značku a jednak svačíme. Zapomněl jsem doma řízek, tak jíme Peťův česnekový salám, kterej byl docela drsně tvrdej, ale dobrej. Peťa říkal, že měli ve spíži dva aže maminka mu dala tenhle a řekla „Na, tenhle je tvůj“. Je jasný, že dostal ten starší, jelikož nevede život, který by se jeho rodičům líbil. Doufám, že ho ten salám naučí jak se chovat.
Podle mapy zvolíme azimut a po sestupu z vrcholu nacházíme značky. Procházíme kolem Pohnánce a vcházíme do Pohnání.
Zjišťujeme, že ač je teprve 10h už máme za sebou 13km. Takže Mladou Vožici, která je na metě 22km dobudeme po 12h. Za Mladou Vožicí jsem zamýšlel původně přespat. Tomáš se konečně smířil s tím, že až do Ml. Vožice nebude v žádné vesnici restaurace. Zeptal se mě, jak jsem si mohl dovolit naplánovat takovouto trasu. Když už je řeč o Tomášovi, stojí za zmínku, že vzal s sebou mobil, prej kvůli Davidovi, ale volal s ním své drahé polovičce večer na dobrou noc.
Tomáš v anonymní krajině
Peťa představuje krásy České Sibiře
Uzříme vesnice Mostek, Bendovo Záhoří, Krchova Lomná. V Ml. Vožici nacházíme restauraci o které jedna paní prohlásila „Ta je tady nejlepší“. Uvnitř je to fakt dobrý a je tam švarná šenkýřka. Po ujitých 22km nám pivo docela bodlo. Domlouváme se co dál a po pečlivém prostudování mapy a vyšetření terénu se rozhodujeme, že půjdeme ještě 10km do Kamberka. Tím pádem v neděli nepůjdeme z Blaníku na Vlašim, ale půjdeme na západ (GO WEST) do Votice, čímž si prodloužíme vandr asi o 12km.
Takže vyrážíme a při první příležitosti vaříme oběd + sardinky s cibulí. Zjišťujeme , že jsme vzali 6 x 0,5kg guláše a 2 x gulášovou polévku + další nedůležitý jako lanč …
Poznáváme, že jsme to dneska přehnali.
Královské dělení rohlíku na tři části na vyhlídce za Mladou Vožicí
Po tom co Tomáš při vaření zjistil, že máme šest konzerv guláše se musel proběhnout na uklidnění
Nevýslovná radost po náročném sestupu z věže
Jdeme lesem, mlčíme, koušou komáři (hlavně Tomáše), přes nekonečné lesy konečně přicházíme do Kamberka (Zlaté Hory). Tam v místní hospodě si s Peťou dáváme žlutou limonádu (12Kč). Tomáš má 2x pivo + 1x moje nedopitý. Říkal, že se mu ještě nestalo, že by mu nechutnalo a že jsem tudíž velkej chudák.
Takhle vypadá odpočinek na 29 km.
Vyrážíme po silnici a 1km za vsí u stohu slámy (nebo hnoje) rozbíjíme tábor. Je 19:30 jsme unavení. Chvíli rozebíráme zítřejší trasu, Tomáš zavolá milé. A spíme. Je krásně jasno a docela i teplo.
2den Kamberk – Nosákov 22km
Vstáváme v 8:00. Peťa nám sdělil, že v noci bylo krásně jasno a že sledoval hvězdy. Tomáš má s sebou spacák dekáč, který fasovali za totáče děti na pionýrském táboře. Zlehka balíme a vyrážíme po asfaltu směrem na Hrajovice. Zpočátku opatrně abychom rozpumpovali vodu v puchejřích a promasírovali otlaky na chodidlech.
Další ohrané foto.
Posnídali jsme makovou buchtu. Tomášův kostelecký „Paprikáš“ jsme dojedli večer. Procházíme Rejkovice a Býkovice – klasické vesničky a zahajujeme stoupání na Malý Blaník. Nahoře je zřícenina kláštera (velká zřícenina). Chvíli pojíme (Tomáš má krásnej nůž na krájení salámu a Peťa by ho chtěl).
Sestoupíme 1km na parkoviště, kde necháváme bágly a všechny zbytečnosti a zahajujeme obtížný výstup na Velký Blaník (631,8m). Na vrcholu si za odměnu dáme pivo a za 10Kč si vystoupáme na rozhlednu.
Náhorní plošina pod Malým Blaníkem
Malý Blaník
Malý Blaník
Tomáše zaujala historie Blanické rozhledny. Nebo ta druhá cedule?
Tomáše opět zaujala cedule s nápisem.
Pohled na Cukrák vzdálený 60km.
Mezi jinými uvidíme i Cukrák vzdálený 60km. Po návratu na parkoviště vaříme guláš. Využíváme teď novou, pokrokovou metodu vaření. Prvně připravujeme v kotlíku 2 x 0,5kg guláše, po jeho snědení nalijeme 1l vody, umyjeme vevnitř kotlík a v té samé vodě vaříme polévky s nekonečnou nudlí. Výhody :
1 – kotlík se umyje o polévku a nemusí se pracně drbat
2 – polévka s nekonečnou nudlí dostane jinou zajímavější chuť
Na 79. Schodu
Parkoviště pod Velkým Blaníkem
V Louňovicích dáme 2x pivo a zatím co venku prší, my jsme v suchu. Po opuštění Zámecké restaurace je opět krásně až vedro.
V Libouni je docela pěknej kostel se hřbitovem.
Odlochovice
Ve Kvěstově odpočíváme, dobíráme vodu a Peťa na jaře zvaný Kejchal si kape do nosu a očí, jelikož ho chytla alergie.
Romantické zákoutí v Nosákově
Procházíme Odlochovicema a v Nosákově na „návsi“ vaříme guláš a dlouhý nudle.
Dnes jsou čarodějnice a my znavení vandráci na ně pečeme a ihned za vsí u skládky zahajujeme bivak. Sotva všechno rozbalíme, začíná hřmít a zatahovat se. Tomáš loví po kopcích signál a my s Peťou v obavě před deštěm připravujeme igelit. Při nejhorším bychom se ukryli do vyhozeného autobusu RTO (okurka, vajíčko), který je pod námi na skládce. Za hodinku se začíná stmívat a bouřkové mraky už tudíž nejsou tak vidět. Já a Peťa čekáme na hvězdnou oblohu, zatím co Tomáš bez zájmu usnul. Našli jsme s Peťou Velký vůz, Malý vůz, Nejmenší vůz (Plejády). Nemohli jsme najít Kasiopeu ani Orion. Na příští vandr si bereme 2x mapu hvězdné oblohy.
3den Nosákov – Votice 14km
Ranní toaleta
Tomášovi byla v noci trochu zima. Posnídáme zbytek vody a vyrážíme (rozhýbání puchýřů, otlaků).
Procházíme Královnou a Vlčkovicema, nikde nejsou žádný lidi. Až v Broumovicích dobíráme vodu. Vaříme guláš + dlouhou polévku. Popíšu vám rozhovor jak Tomáš s Peťou sháněli vodu.
Broumovice
Situace: malý venkovský domeček se zahrádkou na níž babička okopává motyčkou
B-babička
KV-kamarádi vandráci (Tomáš a Peťa)
KV-Prosím Vás, paní, máte pitnou vodu? (babička nerušeně okopává dál)
KV- Prosím Vás, paní, máte pitnou vodu?
B-cože, teplou vodu..? Tu nemáme.
KV-studenou vodu!!!
B-na co studenou?
KV-studenou, pitnou vodu!!
B-támhle na návsi pod plechem …
KV-???
Dojdou na náves najdou plech a zvednou ho a zjistí, že tam ústí podezřelé stružky z okolních baráků, takže raději řeknou někomu jinému.
Pomalu postupujeme přes Ohradu, Lysou a po ztrátě značky po silnici do Votice. Tam, jelikož je 12:15 dáme 2x Krušovice. Tomáš řekl, že můj způsob pití piva je přímo otřesný. Peťa mě chvíli pozoroval a naznal, že takhle pije pivo Dustin Hoffman ve filmu Absolvent.
Votice
Vydáváme se na nádraží, které je 2km za městem. Na nádraží zjišťujeme, že nám nic nejede a že paní výpravčí neumí hledat v jízdním řádu a tak na vlastní pěst jedeme na opačnou stranu do Olbramovic, odkud jedou i rychlíky. Tam máme 1a1/2 hodiny čas. Tudíž vyrážíme do oázy a do zahrádky (nebudu to rozepisovat, je to nuda).
Rychlík do Veselý nad Lužnicí má zpoždění a do Jihlavy má taky zpoždění. Já v Kostelci přestupuji do osobáku a ty dva tlouci jedou stále rychlíkem do Jihlavy. Nevím, jestli vystoupili dobře, ale protože jsem od té doby o nich neslyšel, mám určitou obavu, že na příští vandr valím sám. Nebo s Davidem?
Pavel
Tomáš (miláček dívek a žen)
Peťa (ve čtvrtém měsíci)
Pavel (čistý vzor vandráka)
David (teda mohl tady být)
Pokud Vám při přečtení kroniky v několika vandrech chybí David, tak to není tím, že by byl tak nenápadný, že by o něm nemělo cenu psát. Má to jiný důvod – prostě nejel. Pro zajímavost předkládám pomyslný Davidův omluvný list plný absencí.
Rukověť pro začínající vandráky nebo absolutní laiky nebo ignoranty a neznalce základní problematiky vandrování.
Kapitola 1
Co s sebou
Z leva : 2x guláš, 2x luncheonmeat, sardinky s cibulí, 2x nekonečná nudle, fotoaparát (vhodný je funkční), svíčka, zapík, bagr, WC-papír (raději více), nůž, kapesníky, lihový vařič, odjezdy vlaků (potřebný výběr- ne jízdní řád), mapa (vojenská kartografie), seznam věcí (pro případ ztráty), tužku (pro případ zaznamenání komického výroku kamaráda), Jerryho prádlo + svetr na noc, ponožky teplé (na spaní), ponožky (drsňáci 1x, optimisté 2x(neočekávají déšť, zapaření nohou…, pesimisté 3x(očekávají veškeré nepříznivé vlivy), šampónci 7x), triko s dlouhým r., kraťasy, triko, slipy (platí totéž co u ponožek), karimáma, maskáče, kongo, spacák, baťoh.
Kapitola 2:
Co na záda
Nejvíc vandrácky vypadá bágl A. Baťohy B a C jsou stejná značka a typ Gemma 65l. Pohodlné, veškeré možné nastavení a aretace (vhodné i pro zvoníka hrbáče). Pokud se ale po 20km chůze zeptáte majitele báglu A na jeho pocity, prokleje své zavazadlo až do sedmého kolene.
Kapitola 3
V čem se vyspat
Mamut….komfort -5°C, extrém -15°C, spací pytel vhodný pro letní měsíce, pro méně otužilé jedince.
- No name….komfort +26°C, extrém +22°C, vhodné pro tvrďáky a sebevrahy. Slouží jenom jako ochrana před opálením měsícem.
- Hudy sport…Kvalitní značka, kvalitní spacák.
Kapitola 4
V čem jít
A – kvalitní kožené boty
B – něco otřesného, sešmajdané tenisky (samozřejmě Tomášovy)
C – Vysoce kvalitní kožené vysoké boty, vhodné zejména v červenci a v srpnu, kdy se v nich spaří noha do deseti minut.
D – To ani nehodlám komentovat, za zmínku stojí, že boty A jsou děravé zespodu a boty D zvrchu a oboje vlastní Peťa.
Kapitola 5
Co fotit
Nejlepší je fotit neznámé krajiny, u kterých nevíme, kde to bylo a co tam je. Dále je vhodné upřednostnit ČB kinofilm před komerčním barevným.
Kapitola 6
Čeho se vyvarovat
Tak tohle pánové NE! Je to hnus velebnosti. Postoj napovídá o mentalitě člověka. A o tom ostatním se ani nehodlám rozepisovat. Je to největší ostuda vandráka.