Západní Javorníky 21. – 23. 5. 2021
Pátek- Leskové (Velké Kanlovice, Stratenec), nastoupáno 690 m
T a P mě vyzvedávají v 11:50 u práce. Jedeme po dálnici plné uzavírek do Hovězího u Vsetína. Peťova Octavie 1,5 TSI jede šílenou rychlostí asi 3x rychleji než Kia Rio. Ve 14:30 parkujeme na nádraží a jdeme rychle na bus. Odjezd má být ve 14:47. Přijíždí autobus s desetiminutovým zpožděním. Vrháme se do něj, ale řidič říká, že jede jinam, tak čekáme dál. Za 5 mnut přijíždí další, Tomáš je rozčilený a říká, že řidiče zjebe. Vhrneme se dovnitř a řidič říká, že jede jinam, ať ještě počkáme. Tomáš je vytočenej. Do třetího busu lezeme rezignovaně a hle – je to on. Máme 20 minut zpoždění a řidič se to snaží dohnat šílenou jízdou, je mi trochu špatně. Vystupujeme v Leskově na konečné v 15:45. Takže stáhl sekeru na 10 minut. Prohlídneme si golfové hřiště a hurá ne hřeben. Cesta je sále do kopce. Peťa vyndal hůlky. Pracně se vydrápeme na Lemešnou a hned dolu do sedla. Pak se drápeme zase do 1000 m n. m. Přicházíme po červené na Butorky a začíná pršet, tak se schováme v horském hotelu Fran. Točí Plzeň. Přečkáme přeháňku 40 minut a po sjezdovce se drápeme zpět na hřeben na Štiavník a Velký Javorník. Nocleh chystáme na Stratenci. Tam přicházíme v 8:15. Ubytujeme se na rozhledně, uvaříme lečo. Tomáš vyndá speciální domácí chleba z Vesela. Pak máme ještě hlad a nakrájíme salám, kluci mají papričky, které moc nepálí, a ve 22:00 jdeme spát. V noci fouká, ale dá se to vydržet, hlavně že jsme pod střechou.
Sobota- Stratenec- pod Hradiskem, 26 km, nastoupáno 650 m
Vstáváme v 7 a je kosa. V předpovědi zjišťujeme, že od 10 má pršet. Takže bez jídla vycházíme jenom se sušenkou, abychom urazili co nejdelší cestu bez deště. Proběhneme Malý Javorník a už se začíná zatahovat. Když scházíme k Portášce musíme nandat pláštěnky a za deště přicházíme na zahrádku Kahutky. Tady dáváme valašskou kyselicu za 59 Kč, pivo Budvar, čaj+ rum (několikrát) a strávíme tady 3 hodiny. Přichází další mokrý vandráci, běžci, cyklisté a všichni jsou promočený a klepou se zimou. My máme nandaný všechno na sobě a já i rukavice. Promočenci závistivě koukají. Někteří si volají odvoz jiní ždímou věci. Kosa je pořádná. Ve 13 objednáváme poslední čaj a jsme bez peněž. To jsme na začátku vandru dali každý do banku 500 Kč. Nandali jsme návleky. Bahno na cestě a potůčky vody nám znepříjemňují cestu. Cestou po hřebenu se neustále míjíme s vandrákama, co jsme s nimi mluvili v hospodě. Už máme hlad, tak v sedle Valašská Kyčera vaříme Vídeňský guláš s papričkou. Po chvíli slyšíme obří řev. Zní to jako spousta opilců dohromady. Po chvíli zase. A už se k tomu blížíme. Na kraji cesty jsou 3 stany a kolem se pohybují lidé v tričkách „tým ženich“ a jeden „ženich“. Odchytávali na cestě turisty a cyklisty a připíjeli si s nimi. Tak jsme dostali slivovici, pokecali a šli dál. Na nocleh máme vyhlídnutý turistický přístřešek pod Hradiskem. Když tam dorazíme, smíme 3x rybičky a začínáme řešit, jak se tam vyspíme. v tom Peťa začíná hysteričit, že má málo vody, a že ho chytla nekonečná žízeň. Tak jsme na mapě našli 2 studánky asi 500 metrů daleko. Tak jdu s Peťou a s flaškama přes les pro vodu. Po 10 minutách jsme našli chatu, kde to bylo parádní a studánku hned vedle. Tak voláme Tomášovi, ať si nevybaluje, že se přestěhujeme. Spíme na plácku za chatou. K ránu padla rosa, ale jinak vše ok.
Neděle- Pod Hradiskem, Hovězí, 13,2 km, nastoupáno 332 m
Vstáváme v 6. Uvaříme 4 x nekonečnou nudli a v 7 vyrážíme. Má totiž od 11 pršet, takže chvátáme. Vracíme se kolem „týmu ženich“, a tam je pořád půlnoc, asi to oslavili dobře. Opouštíme červenou a po zelené se v bahně drápeme na poslední větší kopec vandru, Filka. Pak už jen scházíme po modré do Hovězího. V sámošce koupíme pití a nanuk. Když přijdeme k autu, tak začíná pršet. Tak to jsme měli přesně. Cestou prší i padají kroupy, ale to už nás nezajímá. Všechny 3 deště, co byly v průběhu vandru, jsme někde přečkali, holt 30 let zkušenosti.