11. 9. – 13. 9. 2020 Orlické hory
Pátek 11. 9., 9,5 km – Zemská brána Hanička, nastoupáno 340 m
Odjezd od T. v 13:30. Tragická cesta cca 3 h. Kluci neměli kupené piva, tak ještě po cestě zdržují u nějaké prodejny. Na lesním parkovišti u Zemské brány necháváme Peťovu novou Octavii a vyrážíme směr pašerácká lávka. Cesta podél řeky mezi skálami. Od pašerácké lávky jdeme po červené po linii opevnění. Počasí je výborné a cestu ubíhá neuvěřitelně rychle. Cestou jsme viděli i několik pěchotních srubů. Za 3 a půl hodiny jsme na parkovišti u Haničky. Je zde luxusní turistický přístřešek a zde chceme spát. V přístřešku si už připravuje spacák osamocený vandrák. Říkal, že jde už od středy. Tak jsme s ním pokecali, ale začíná se stmívat a je potřeba zapálit oheň. Dřevo je připravené u přístřešku. Zajdeme na chvojí a už opékáme špekáčky. Pivo v plechovce sice není vychlazené, ale to nevadí. Máme hořčici i papričky. Je to idylka. Spát jdeme v 22:30. V noci bylo příjemně.
Sobota 12. 9., nastoupáno 690 m, 29 km
Kolega vandrák balí už od 6 hodin. My vstáváme v 7. Balíme a bez snídaně odcházíme stejně všichni v 8. On jde ale na opačnou stranu. U Haničky bylo zavřeno a nic jsme neviděli. Zašli jsme se ale cestou podívat na jiné pěchotní sruby. Na Anenském vrchu je kromě pevnůstek i rozhledna. Vylezli jsme nahoru a tam v posledním patře v hamace ležel mladý básník. Houpal se v ranním vánku, četl knihu poezie, a jak nám sdělil, pak něco i napíše. U jednoho srubu jsme dostali velkou přednášku od dobrovolníka, co tam spravuje. Byl to zapálený nacionalista, kterého mrzelo, že jsme Němcům nenakopali prdel. Byl horlivej a rozhodně to má s ním doma manželka těžký. To byl pěchotní srub Průsek. Pokračujeme přes Kančí vrch na Pěticestí. Tady si kluci dávají Bernarda a uvaříme lečo s papričkou. Všude je spousta cyklistů a turistů. U Kunštálské kaple se ani nezdržujeme. Dále navštěvujeme Kačenčin šenk. Na popud aristokrata Kolowrata zde byl pro chudinu založen samoobslužný šenk. Vybrat si můžeme ze 4 druhů piva, 3 druhů limonád a tatranek nepočítaně, platilo se do kasičky. Lidí opět plno. Na Velké Deštné je zase narváno. Zkoukneme rozhlednu a utíkáme pryč. Přicházíme na Šerlich. U Chaty TGM je mračno lidí hlavně z Polska. Točí černý Budvar. Také jsme snědli retralanchean s papričkou a rybičky s cibulkou. Chtěli jsme zde nocovat, ale raději pokračujeme ještě 5 km na Vrchmezé (1084 m n. m.) zde je turistický přístřešek o kterém nám vyprávěl nocležník z první noci. Počasí je opět parádní. V noci Peťa chytil lehkou zimnici, sračku a pocit poblití.
Neděle 13. 9., 5+5 km, nastoupáno 90 m
Peťa je OK, takže vstáváme v 6:30, uvaříme nekonečné nudle. V 7:30 vyrážíme dál po červené směr Olešnice. Je pořád nádherné počasí a cesta už vede jenom z kopce. Snažíme se neztratit značku, ale 2x je značení opravdu mizerné, takže závěr do Olešnice dáváme podle citu a azimutu. Přicházíme na kraj obce a je zde otevřená prodejna. To znamená, že Tomáš je nejšťastnější člověk na vandru. Jak říká „Takový čerstvý rohlíček po ránu u vyhřátého stolečku před jednotou a k tomu lahvánek, je prostě famózní.“ Já v tom vidím akorát, že zase potáhnu chleba až domů zbytečně na zádech. I když už si pořád při každém jídle krájím svůj, abych ho měl alespoň méně. Autobus z Olešnice do Deštné v Orlických horách jede přesně v 9:20 z náměstí. Je to vskutku vyhlídková jízda. Z Deštné do Bortošovic od Národního domu v 9:47. Opět se kocháme krajinou a vystupujeme v 10:38 u Obecního úřadu. Pak už jen 5 km přes les k autu. Jdeme po lesních cestách, takže přichází na řadu mapa v mobilu. Peťovo nové auto to přečkalo na parkovišti bez úhony. Jedeme se ještě podívat kousek zpátky do Neratova na krásně opravný kostel. Pak si koupíme v místním pivovárku pivo a pivní limonádu, něco domů do petky, a tím končí náš vandr.