25.5.- 27.5. 2019 Bojkovice – Brumov-Bylnice …55km, nastoupáno 1450m
první den… Bojkovice – Na koncích 14 km
Vyrážíme z Bojkovic po modré turistické značce, která se jmenuje Cyrilometodějská stezka. V Krhově v hostinci u Jandlů si dáváme třikrát Bernard za 31,-. Opouštíme asfaltovou silnici a začínáme stoupat do kopce na hřeben je to skoro 400 výškových metrů. Po napojení na červenou jdeme severovýchodně okolo Ochozu 655 m a Hradišťska 648 m. Tomáš ještě doma na mapě zjistil, že nejlepší by bylo spát Na koncích, kde je křižovatka červené a zelené značky a je tam i posezení. Když jsme tam dorazili, zjišťujeme, že je všude bahno a jediný plácek, kde se dá spát, není úplně rovný, ale to nám nevadí. Jelikož je již šero, tak rychle odkládáme batohy a jdeme na dřevo. Chceme si udělat ohýnek a opéct si špekáčky, které neseme s sebou. Dále jsme se domluvili, že si každý vezme plechovky s pivem na první noc. Péťa má čtyřikrát pivo Rychtář v plechovce. Já mám Plzeň, Gambrinus a teplý Bráník a Tomáš má třikrát Budvar. Uděláme oheň a nálada je parádní, zvláště když jsme zjistili, že Tomáš nese snad 1 kg špekáčků.
druhý den…. Na koncích – Vršatské Podhradí…. 28km
Vstáváme v 7:30 a na snídani si dáváme Peťův Favorit, který mu zamazal pěkně bágl. Dále dojídáme špekáčky. Péťa promazal vazelínu a v 8:30 odcházíme. Jdeme po hranici stále lesem bez výhledu přes Čerešienky, Javorník, Chladný vrch. Nakonec sestoupáme k Vlárskému průsmyku. Z Vlárského průsmyku se škrábeme opět nahoru přes Rajčunu do Sidonie, kde navštívíme hostinec U pekařů. Dáváme Radegast ráznou desítku za 25 Kč. Je tady zrovna tři dny po povodních a kolem řeky to je vidět. Na oběd máme maďarský guláš cibuli sušené papričky 2 milionů jednotek. Nakonec se dorazíme tradiční sušenkou Mila a ve 13:30 odcházíme. Tomáš má geniální nápad a troufnu si říct, že nejlepší z nápadů v jeho dosavadním životě. Budeme si psát kroniku průběžně při vandru. Péťa zvažuje novou dietu, takže nesmí alkohol a uzeniny to teda nevím co bude na vandru dělat. Na konci silnice za Sidonií začínáme prudce stoupat ze 400 na 760 m. V Brezový u kapličky odpočíváme a pak jdeme směr Vršanské Podhradí. Na turistickém odpočívadle u parkoviště si dáme rybičky s cibulí. Já a Tomáš se jdeme podívat na hrad Vršatec a Péťa na nás počká. Pak jdeme všichni na pivo do hotelu Vršatec, tady je ale svatba. Tak musíme zpět na parkoviště a dolů do vsi do pohostinctva Pagáčová. Návštěvu zahajujeme borovičkou a pijeme Zlatý Bažant, kluci kolu. Všichni hosté musí hned zaplatit, jak hospodská něco přinese, asi má s místňáky špatné zkušenosti, tak jsme jí řekli ať to píše na lístek, to jsme jí ale vykolejili, po chvíli mlčení řekla „ to možem „ a byli jsme jediný privilegovaní z hospody s lístkem. Pak se bavíme, kdyby nám sebrali bágly, co jsme nechali za trafostanicí u hotelu, co bychom dělali. A Péťa si vzpomněl, že tam nechal klíček od auta. Tomáš se zděsil, že by ho ztráta batohu přišla na 15 000 , mi s Peťou jsme se shodli, že bychom vlastně o nic nepřišli. Borovička je za jedno euro 20 centů a pivo za jedno euro 10 centů. Docela nás pobavili místňáci, koukali na televizi, která měla špatný signál a jeden říkal „boha jeho ani televize nejde jebem to tady“. Televize stále vypadávala a druhý řekl „to sused reže cirkulárou 2 kW motor, choď do riti“. V 17 : 20 jsem zaplatil 20 euro a šli jsme. (Becherovka a Fernet stály jedno euro gin a broskev 60 centů 0,04 CL Borovička drievko to znamená lepší jedno euro normální Borovička 60 centů ). Vyzvedneme si batohy a přesuneme se na louku nad obec a jdeme spát.
(hospoda večer Péťa vypil 5 piv a sedm boroviček já čtyři piva a čtyři borovičky Tomáš tři piva čtyři borovičky Pivo bylo Zlatý Bažant)
třetí den…… Vršacké Podhradí – Brumov-Bylnice 14km
Chtěli jsme brzo vstávat, abychom chytli dobrý vlak. Vstáváme ale v 6:45, takže jsme trochu zaspali a hned bez jídla vyrážíme. Nabereme vodu U Kapličky, kde si čistí zuby vandračka. Škrábeme se na poslední vrchol vandru 829 m. Pak u chaty na samotě jíme první jídlo. Péťovo mexické kuře za 64 Kč to bude muset být delikatesa za ty prachy. Tomáš si odskočil a když se vrátil říká „Peťo, půjč mi ještě kus hajzlpapíru, já si ještě dotřu prdel“. V Broumově pokecáme s místním dědou asi 70 let. Prý má nejlepší slivovici na světě a nalévá pocestným co jdou kolem. V Broumově-Bylnici jdeme na nádraží Broumov, ale tam zjišťujeme, že je výluka a na jízdním řádu není ani napsaný náš spoj. Mobily už jsou skoro vybité, ale Tomáš zjišťuje, že musíme na vlak do Bylnice. Máme na to 35 minut. Tak jdeme rychlou chůzí zpět, přes obě města. Po 10 minutách na navigaci zjišťuji že to máme ještě 3,2 km a už jen 25 minut. Dáme se do běhu, pak jdu indiána, Péťa ale musí běžet pořád. Po dalších10 minutách Tomáš oslovi nějaké turisty na zastávce a prý tam pojede autobus do Bylnice. Máme vyhráno. Péťa vyčerpán klesá na chodník. Spoj stíháme bez problémů, vše dopadlo dobře.
