Chřiby, Buchlov-Modrá
Pá-5.10.2018…11km
Peťa bere auto. Sraz u Tomáše v 13:00, mě vyzvedávají u práce na přivaděči na dálnici. Cesta je rušená neustálým Tomášovým telefonováním. Domníval jsem se, že si brzo vybije mobil a bude klid, ale ujistil mě, že má velikou powerbanku, Za 2 hodiny parkujeme v místě startu a cíle našeho vandru a to na parkovišti pod hradem Buchlov. Tomáš se přezuje z kroksů, dáme pivo Zubr, Peťa sbalí hůlky a vyrážíme po zelené směr kaple sv. Barbory a Břestecká skála. Tam v penzionu probíhá příprava na svatbu, ale jedny Svijany nám natočí rádi. Jdeme lesem do Chabaně. A najednou už vidíme v údolí pod námi baziliku Cyrila a Metoděje ve Velehradě. Projdeme městečkem a na zastřešeném molu Konventního rybníka uvaříme večeři (vídeňský guláš z Lidlu). To už je ale úplná tma. Sbalíme se a po Moravské vinné cyklostezce jdeme do obce Modrá do Myslivecké hospody. Cestou obdivujeme umělecky vyřezané dýně před mnoho domy. Zde pijeme Radegasta 10. Na tento vandr jsem vyhlásil Tomášovi závod v pití piva. Tvrdil jsem mu, že ho poprvé v životě překonám v počtu vypitých piv za vandr. Po vzoru amerických boxerů jsem ho několik týdnů před zápasem urážel a zastrašoval, jak moc trénuji a co toho vypiji. Peťa byl jmenovaný rozhodčí, jelikož jeho dosavadní výkony naznačují, že by naráz hravě přepil oba závodníky dohromady. Zde jsme s Tomášem dali 3 a 3 piva a Peťa 5 a to jsme ho museli skoro násilím vyvláčet z hospody, že se teprve začal rozjíždět. V hospodě nás nejvíce zaujal veliký obraz nade dveřmi. Mladý muž jedoucí tryskem na koni se líbá s krasavicí na srnci jedoucím vedle koně. Bylo to naprosto absurdní…ale co to je vlastně absurdní? Po dnešku tedy stav v pivním závodě 5:5 a pan rozhodčí 8ks. Na spaní sejdeme jen na hřiště u obecního úřadu a v 11:30 jsme tuhý. V noci bylo cca 6 stupňů. Spali jsme na kačírku a nebylo to nic moc.
6. 10., sobota, 28km, Modrá-Koryčany: Ráno vstáváme v 7. Tomáš samozřejmě plánuje i přes mé neustálé protesty nákup čerstvých rohlíků v nedaleké jednotě COOP. To je naprostá klasika já pak potáhnu všechno jídlo domů, jelikož pan rozmazlínek potřebuje čerstvé, nejlépe teplé rohlíky. Kupuje jich 8 (dva pro mě). Na hřišti posnídáme salámy, sýry, paštiku, Favorita, papričky…Jdeme po modré značce na rozhlednu nad obcí. Pak pokračujeme ke Královskému stolu. V Jankovicích na návsi jsou výborné hrušky a za obcí nakrmím čuníky ve výběhu. Celý den je pořádný vítr a na polích je to nepříjemné. Po červené dojdeme na PP Kamínky. Odtud směrem na Pouně je Adamová Rokle. Je to na mapách neoznačená trampská osada kam nevede cesta. Řekla mi o tom kolegyně, jejíž táta tam zamlada jezdil. Po krátkém pátrání jsme ji objevili a mají to tam prima. V Bunči na zahrádce dáme Kozla 10 a po červené jdeme na rozhlednu Brdo. Tady jsem chtěl Tomášovi odskočit v pivech a kupuji plechovku Gambrinusu, ten to ale vidí a hned je kupuje taky. Jdou se s Peťou podívat na rozhlednu a já čekám dole, jelikož jsem tam byl s rodinou před dvěma měsíci. Pod rozhlednou u přístřešku svačíme. Jdeme stále lesem po modré až na Motorest Samota. Tomáš si už klasicky sundává boty, ten by si je snad sundal i na audienci u prezidenta. Zkoukneme vycpaný zvířata v restauraci, je to trochu jako v Psychu a vydáváme se na poslední kousek do Koryčan. Trochu zabloudíme nad Lískovcem, takže do cíle docházíme skoro za tmy. Najdeme místo na spaní u fotbaláku a jdeme do hospody na dvě piva. Vařit budeme až po návratu. Batohy si tam necháme. V hospodě si místní opilci myslí, že jsme Ukrajinci. Jeden si k nám sedne a říká mi: Odkud vy jste, z Ukrajiny? Tak mu říkáme, že jsme z Jihlavy a celá hospoda se směje. Za hodinu odcházíme a uvaříme Peťovo lečo. To byla dobrota. Dnes tedy s Tomášem opět 5:5, pan rozhodčí také 5. V noci hodně foukalo, ale bylo tepleji než v pátek.
Neděle, Koryčany-Bouzov, 14km: Vstáváme v 7 abychom so nejdříve vypadli. Po zelené míříme do kopce na Cimburk. Cestou trochu prší, ale jde to. Tady jsme hodinu před otvíračkou, ale kastelán nás viděl z věže a otevřel kvůli nám. Prodal nám lahvánky a spolu s jeho kočkou a psem posnídáme. Pokračujeme na Kazatelnu, ve studánce dobereme vodu a po červené jsme za 2,5 hodiny u auta. Tady dáme s Tomášem finálního Zubra. No a jak jsem předpokládal, moje konzervy si ohříváme až tady. Takže klasika. Ale stanou se i horší věci. Takže náš duel s Tomášem skončil opět nerozhodně a to 12:12 jako už snad pokaždé posledních pět let. Je sice pravda, že jsem dříve za vandr nešel přes deset piv a nyní jsem si kvůli Tomášovi udělal osobáček. Peťa měl taky 12, ale jelikož řídí, tak v neděli nepije. Svěřil se, ale že si na zkoušce večer dá asi 8ks a tím to zaokrouhlí na 20.
