BROUMOVSKO-POLSKO květen 2011 (62km)
Rozepsal jsem celkem čtyři básničky ale žádnou jsem nedokončil aby si někdo nemyslel, že se třeba posmívám nebo chvástám. Dávám tedy k přečtení tyto nedokončené úryvky. Je to naprosto anonymní, bez jmen a případná podobnost je čistě náhodná.
Motto 1:
Kytara je na hřebíku,
do hospod už nechodím.
Teď rozumím jenom mlíku,
celý noci doma bdím…
Motto 2:
Husky batoh, husky hůlky,
všechno končí na dvě půlky.
Tahle značka sračka je,
Gemma vždycky vyhraje …
Motto 3:
Šlachovité dlouhé tělo,
na podstavci vyjímat se mělo.
Při projití přes vesnice,
omdlely dvě krasavice…
Motto 4:
U rybníčku za chalupou,
Karáskův ogriluji páreček.
Usměji se mávnu rukou,
již nikdy opruzenej zadeček…
Výbava: Tomáš vzal nový kotlík s lamelovým usměrňovačem rozloženosti teplotních zón vnější supermetalové vrstvy. A taky lžíci kovanou z odstřižků vyžebrávání střední části předního křídla raketoplánu columbia.
Jídlo: Standardní –salám táborák o čtvercovém průřezu , jež kostelec komunisticky dotuje a prodává hluboko pod cenou opravdových nákladů.
Při domlouvání této akce jsme byli nadmíru pečlivý, jelikož je tomu přesně 20 let od našeho prvního vandru. Tudíž tento jubilejní vandr musí být něco opravdu parádního. Z našeho pomyslného šuplíku jsme vybrali Broumovsko a nebojím se tvrdit, že volba byla vskutku zdařilá a vhodná této výroční události. Jediný mráček co kalil naši radost, byla dopředu nahlášená neúčast Davida. Suše nám oznámil , že v důsledku vysunuté plotýnky se mu zkrátila noha a jestli tedy někdo nemá zájem o jeho kompletní vandrovní vybavení značky PINGUIN. Ovšem pro nezasvěcené připomenu , že změnit značku batohu je horší prohřešek než přejít z KSČM do ODS.
16.květen (Pátek) Hronov-Ostaš 14km
A už je to tady Peťa bere stříbrný blesk Kia Rio combi. Ve 13.45 se staví doma pro Tomáše a ve 13.55 nasedám já před AL. Cesta v pátek odpoledne je zdlouhavá a u Hradce a Náchoda postáváme v kolonách. Což nejvíc rozčiluje Tomáše. V Hronově parkujeme na městečku před divadlem. Tomáš má pro nás překvapení . Koupil na pivním masakru láhev piva, která měla cca 25-27°. Sám se nechtěl napít, jelikož mu to připomínalo prozvracenou noc po vypití osmi třetinek podobně silných piv.
Po ujití 100m si prohlížíme Jiráskův rodný dům. Dále pokračujeme stále po červené. Viděli jsme přistávat vrtulník u silnice-asi zase nějaká bouračka. Přes Bezděkov nad Metují a Radešov se dostáváme do Police nad Metují. Ale jenom jí procházíme.
Tři, dva , jedna –Gooo! (jak jednou vykřikl Štefi při hodině TV)
Police nad Metují
Nás zajímají Bukovice. Zde, jak Tomáš zjistil by měly být tři hospody. Zastavujeme u první a zjišťuji, že jich tady víc není, ale jestli prý jdeme na Ostaš, tak tam, že už mají taky otevřeno. Jdeme tedy lehkým azimutem přes louku a ejhle, tentokrát jsme nezabloudili, no to se divím. V příkopech jsou ještě zbytky sněhu, prý jim tady před 3 dny napadlo 10 cm. Na Ostaši to žije, chatky plné lidí, parkoviště taky není prázdné. V hospodě jsme zabrali jedny z posledních míst. Jelikož je zase MS a hrajeme se Slováky, tak je tam po chvilce úplně plno. My jsme od oběda nejedli. Svačinu jsme s sebou neměli. Chybí nám tady David a jeho nakládaný bůček nebo karboše jeho maminky. Uvařit není čas, jelikož z Hronova jsme vycházeli po pátý a na Ostaš přicházíme v 8.30. My s Peťou si dáváme guláš s cibulí a chlebem ( 65 Kč ) a Tomáš nakládaný bok. Pijeme Primátor. Ještě máme hlad , tak si objednáme 3x chleba se škvarkama a cibulí. No domácí to nebylo. V jedenáct jdeme spát k parkovišti. Ačkoliv jsme v autě s sebou měli igelit dospod i nahoru, tak jsme nic nevzali, protože Tomáš řekl, že má být hezky. To se uvidí.Peťa si dneska ráno u Teska koupil samonafukovací karimatku a tak jí poprvé vyzkouší. Jelikož má být zima, tak se navlékám do bonekanu. Jsou parádně vidět hvězdy. Peťa zamachroval se souhvězdím Koruny a já jsem nezůstal pozadu a vyhledal jsem Malý vůz. Plejády ( nejmenší vůz ) jsme nenašli. V noci bylo -1 °C jak změřil Tomáš na super hodinkách.
Super nocleh a počasí-Doporučuje pět ze šesti vandráků.
17.květen (Sobota) Ostaš-Kadovská Lhota 24km
Ráno je krásně jasno, vysoušíme spacáky a karimatky od rosy. Na parkovišti vedle nás spal jeden chatař v autě, což jsme moc nepochopili. Sbalíme, batohy necháme u rozcestníku před hospodou a jdeme na Ostaš. Bludiště a celý okruh okolo vrcholu je super. Vidíme dvoje horolezce s boudermatkou a jednu školku v přírodě. Po návratu dolů k báglům je už otevřený bufet. Tak sedneme ke stolům, dáme pivo a pojíme paštiky s chlebem. No a v 10h vyrážíme. Jdeme přes Hlavňov po červený na Hvězdu , která je vzdálená 6 km. Fotím nějaké roubenky, kterých je ve zdejších vesnicích hodně. Mám dvoje vybité baterky do foťáku a pořád je musím střídat a kluci jsou ze mě na prášky, proč jsem nevzal něco pořádného. No alespoň je nějaký vzrůšo…
Čertovo auto-je poháněno hříšnou myšlenkou (tak rychle jsem ještě nejel)
Kdo nebyl nikdy na Ostaši-jako by nikdy nebyl.
Ze všeho nejvíc se těšil, jak se v oblasti věčného sněhu a ledu zkoulujeme…
Při posledním stoupání navštívíme a využijeme nádherně vybavenou lesní kadiboudu. Na Hvězdě se nám moc líbí a kromě toho, že nám došli baterky si dáme i pivo.
Teď nás čeká hřebenovka po červené značce. Splnilo to naše očekávání, ty výhledy, ty panoramata, ty kamenné skulptury, ta příroda. Uvaříme pozdní oběd-maďarský guláš Veselá pastýřka a je to pěknej vypalovák.
Hvězda
To jsou panoramata
Divadlo-hlavní hřeben
Vyhlídka na čertovu tchýni
V poslední části hřebenovky volíme náročnější žlutou značku mezi skály na úpatí hřebenu. Pak se stočíme do údolí směrem k polským hranicím. Naše dnešní konečná je Kadovská Lhota. Prvně najdeme místo na spaní a najíme se leča-lečo je moje momentálně nejoblíbenější konzerva, která svrhla z prvního místa pomyslného žebříčku trenčianské párky s fazolí, které se po celých 21 let drželi na nejvyšší metě. (Takže pořád se něco děje) .Pak se přesouváme do cca 250m vzdáleného hostince.
Tady se musí opravdu opatrně, supravodivé lamely kotlíku se nesmí ohnout. Tomášova lžíce pro čtvrté tisíciletí vydrží krátkodobě teploty do 0°K a po 15sec. odolává kyselině tryskající ze zraněného vetřelce. Její největší předností je bezesporu možnost vetknout jí do srdce upíra, který ihned umírá jako po zasažení dubovým kůlem namočeným do svěcené vody.
Majitelé jsou česko-polské národnosti a neustále nás udivují, stejně jako interiér jejich hospody. Všechno v té hospodě je nádherný , starý a přeplácaný. Česká pětašedesátnice, polský manžel, strýček a jejich dcera Veronika, která asi 25 let neviděla sluníčko a při hovoru se třemi ošlehanými, zkušenými vandráky v nejlepších letech si rozpačitě škrabala po vrchních stranách rukou a koukala cudně bokem pod stůl, ti všichni se motaly po lokále a my je pobaveně sledovali. Dáme si i utopence, samozřejmě mimo jiné a to jiné je jak mnozí příznivci našich vandrů zajisté tuší je pivo.
V 10.30 odcházíme na louku za ves. V noci bylo +1°.
Peťa má novou samonafukovací karimatku z TESCA –zakoupenou v den odjezdu na vandr (asi aby byla čerstvá)
Toto jsou ty největší parády co vás můžou na cestě potkat
18.květen (Neděle) Kadovská Lhota-Hronov 24km
Ráno vstáváme v 7.00. Máme před sebou dlouhou cestu, takže pozvání na osmou na polívku od Veroniky jsme museli odmítnout. Nakonec se z jejich rodiny vyklubali přátelští lidé. Dokonce nám nabídli nocleh na zahradě u hospody. No ale to jen tak bokem.
Jeden km po silnici a jsme v Polsku. Jejich značení turistických cest je opravdu mizerné. Toto je tedy ten malý pohraniční styk –představovali jsme si ho jinak, ale na druhou stranu lesní nebo polní pych zní taky lépe než to co to je doopravdy.
Měli tím na mysli něco konkrétního?
Procházíme přes polosamotu a začínáme stoupat ku zlatému hřebu dnešního dne , stolovou horu Hejšovinu neboli Sczelinec Velky. Od rána pozorujeme jak se zatahuje. To je klasika, nejlepší věc z celého vandru a je hnusně. Posnídáme u stolečku na parkovišti a posledních 150 výškových metrů zdoláváme bez problémů. Na rozcestí necháme batohy a jdeme se podívat na „asi vyhlídku“. Nevíme to jistě protože rozcestníky opět chybí. Nahoře zjišťujeme, že tam je vyhlídka, hospoda a začátek placené okružní cesty po stolové hoře. Tak jdeme zpět dolů pro bágly a pak zase nahoru s baťohama jako paka.
Naše první stolová hora. Sczelinec Velky-Hejšovina
Jedno polský pivo nahoře v plastovém kelímku za 184 Kč. „To se pozná pivní kultura“ , řekl znechuceně Tomáš při zkoumání stylu točení piva od polské studentky a při bližší prozkoumání hospody. Pak zaplatíme po padesáti korunách vstup a za mlhy a mrholení jdeme obdivovat přírodní krásy Polska.
Vstupné se nám vrátilo zpět v podobě výjimečných zážitků.
Cesta placeným okruhem.
Museli jsme uznat, že to je pěkný. Průrvy tak úzký, že jsme museli sundávat batohy, abychom se protáhli. Moc se nám to líbilo až na to , že vstup byl stejně jako výstup u hospody, takže jsme si tam mohli nechat batohy a netahat se s nimi. Připadal jsem si jako pako na druhou.
Počasí se pokakalo a z vyhlídek vidíme hovínko.
„To se pozná pivní kultura“ řekl ironicky Tomáš
V těchto průrvách se Peťovi vrátil zánět šlachy v předloktí-což ho pěkně rozladilo.
Po 4 km po žluté značce přes Karlov , azimutem přicházíme k Bledným skalám. Což je další skalní město.
I tady se platí vstup ale jelikož jsme přišli po hřebeni k východu ze skalního města tak jsme nic neplatili, ale šli jsme v protisměru. Naštěstí tam bylo málo lidí, jinak by to byl snad mezinárodní incident.
Tady jsme bágly na záda nenandávali a táhli je v rukách skoro pořád. Tak úzký a nízký průchody jsem nezažil.
Jedině díky štíhlým sportovním postavám můžeme pokračovat dále.
Peťa se svojí bolavou rukou byl z toho pěkně rozladěném. Trochu jako já v Tatrách za deště. Jinak právě tady to místo se mi určitě líbilo nejvíc z celého vandru. U oficiálního vstupu-pro nás výstupu, zase bloudíme ale naštěstí jsme potkali Poláky, kteří se s námi bavili v Bludných skalách a z jejich řeči jsme pochopili, že jdeme špatně.Vybíráme si tedy jinou cestu po zelené.
Tyto parádní fotky z Bledných skal a mnoho jiných , můžete shlédnout na mých vebových stránkách, které provozuji pod svým vlastním jménem Robert Rosenberg.com
Bledné skály
Mapa a cesty tady zrovna moc nesedí s realitou, je to asi schválně změněné kontrarozvědkou a pohraniční policií kvůli zamezení toho styku. Jdeme souběžne podél hranice a někde až bude příhodno , hodíme azimut do Čech. Jaké je následně naše překvapení když zjišťujeme , že žlutá turistická značka spojuje naše a polské tur. Cesty, což nebylo na mapě z roku 2004 ani na polských ukazatelích. Že by zazlobil nějaký turistický šotek?
V Čechách ohřejeme poslední konzervy (lečo + fazole tzn. dvě nejlepší konzervy na světě) . Je 14.00 , před sebou máme 8,5 km k autu. Takže bez přestávky jdeme okolo polského skanzenu a přes pár vesniček a jsme v Hronově, je 15.55 hod. Peťa naznal, že to byl jeden z nejnáročnějších vandrů.
Zpět v ČR.
Zpět v Polsku
Což je pravda. Naše trasa měřila 62 km a náročnost byla v porovnání s ostatními jarními vandry také vyšší. Ovšem na druhé straně to byla jedna z třech nejlepších akcí za 21 let. No a jedeme domů. Vandrův zdar.
Hronov
A na závěr zde máme osvětový filozoficko-teologický koutek s otázkou. (samozřejmě ve zrýmované podobě.
Kdo naplánoval vandr?
A oni všichni se ho ptali hlasem jako jeden.
Co ten jarní vandr-nejedem či jedem.
A on odpověděl „ANO,
O všechno je postaráno.“
A oni v údivu velikém žasli
A provolávali třikrát –žij navěky!
Obavy z nezdaru v jejich očích zhasly.
Sbalíme konzervy spacáky a deky.
On promluvil k nim hlasem mocným
„pláštěnek a karimatek bude vám též třeba,
sebe vybav kotlíkem i vařičem tvým skvostným,
v křeči zhyne ten, jež nevezme si chleba“.
„Záhy po vlaku opuštění,
uzříš tajné mé znamení.
Na kříži dřevěném, kde sledují mě lidé plačky,
Přitlučeny jako já visí turistické značky.“