2.10. – 4.10. 1992 TOULOVCOVY MAŠTALE
(vandr č. 3)
Účastníci vandru: Pavel, Tomáš, David
Počet km: 20km
Všechny snímky byly pořízeny fotografickým aparátem Efekta (proto žádné nejsou).
Motto:
„Vlaky narvaný byly,
do předhradí jsme však dorazili,
smůla se nás držela,
až v Pardubicích se pustila.
Vše dopadlo šťastně,
pojedeme někdy zase“
1.DEN vlakem Jihlava-H.Brod-Skuteč-Předhradí
pěšky Předhradí-Toulovcovy Maštale (6km)
Tomáš a já se necháváme uvolnit z ruštiny, abychom stihli vlak. Všichni se nás vyptávají kam jedeme. Vysvětlujeme, že na přírodní úkaz. Nikdo nám nevěří. Všichni se chápavě usmívají a myslí si, že jedeme někam pařit. Máme hroznou pověst. Ani nevím proč. U Marousků se převlíkáme. Cestou k zastávce potkáváme ing.Holuba (našeho třídního). Ptá se nás, kam jedeme. Odpovídáme a on cosi prohodí, asi nějaký vtip. Neslyšíme ho, proto se debilně smějeme.
Dojíždíme na nádraží dříve než Pavel. Okamžitě sýčkujeme, že to nestihne. Kupujeme si noviny For Men.
Pavla přiváží brácha na motorce. Má na hlavě půlku kokosu. Ve vlaku Pavel vytahuje náš oběd, pro který nám došel. Je to švestkový koláč zmatlanej v igelitovým pytlíku. Sahám pro svůj díl a připadám si jako gynekolog. Vytahuju ruku zalepenou až k lokti. Cesta do H.Brodu utíká rychle. Tam přestupujeme a snadno nacházíme správný vlak. Není divu, jedeme stejným směrem jako v létě. To je směr Bílek.
Do vlaku přicházíme pozdě, takže už je plnej intráků. Musíme zůstat na plošině u dveří. Vzápětí přichází ještě pár osob. Je zde tedy dost těsno a každý kdo chce projít, zakopává o naše bágly. Sem tam neustále prochází štiplístek. Přechází nás smích, když asi po čtvrté přelézá naše propriety. Tenhle průvodčí je asi speciálně vycvičenej na tyhle narvaný vlaky. Vypadá, že nemá daleko k ráně pěstí mezi oči. Jako by nás chtěl zastrašit, volá na cikána, který zapomněl zavřít dveře „černá hubo“. Vlak se vyprazdňuje. Průvodčí si nás asi oblíbil. Odemyká nám kupé. Uctivě děkujeme.
Ve Skutči přesedáme do hurvínka a vezeme se 6km do Předhradí zdarma. V Předhradí vystupujeme jako jediní. Nádražní budova asi zažila 3.světovou válku nebo nájezd zábavníků. Čteme si nápisy na zdech a usuzujeme, že to bylo asi to druhý.
Orientujeme mapu. Já navrhuji jít přímo po silnici. Pavel a Tomáš chtějí jít zkratkou. Varuju je, ale podléhám většině. Škoda, že tu není Peťa, ale ten má ještě hrůzu v očích, vzpomene-li si na Seč (prý by ho rodiče nepustili). Bohužel zkratka těch dvou vede přes pole. Začínám litovat, že jsem tady. Asi po 200m zastavujeme, Pavel si přerovnává batoh. Tomáš a já padáme v úžas. Pavel asi čeká sníh a mráz. Bonekanová souprava, Jareho prádlo, troje teplý ponožky, kupa svetrů a čepice (hrozná). To ještě nevím, čím nás nakonec překvapí Tomáš.
Pokračujeme dále přes pole a asi po dvou km zjišťujeme, že jdeme špatně. Otáčíme se asi o 130° doleva. Po ujití 3km opět zjišťujeme další chybu. Začínám se smát. Jinak bych musel brečet. Strefuji se do Tomáše a Pavla.
Po chvíli nalézáme správnou cestu. Procházíme Kutřínem, Perálcem (zde Pavel krade hrušky), Zderazem (zde nabíráme vodu). Vcházíme do lesa, už je tady tma. Do Boru jdeme lesem, svítíme si sirkama na stromy, abychom viděli značky.
Konečně vcházíme do Maštalí. Tomáš nás vede, byl zde v létě, ale zapomíná, že ve dne. Teď už není vidět ani na krok. Jdeme přes nějakou mýtinku. Pavel a já tady chceme zůstat, ale Tomáš chce spát někde pod převisem. Jdeme tedy dál, přecházíme potok a pak Tomáš přiznává, že je vedle. Vracíme se teda zpět na mýtinku a chystáme ležení. Spím opět uprostřed, jako nejmenší mám na to právo.
Na lihové postýlce ohříváme fazolový konzervy, ale lihu je málo, proto topíme jehličím. Už je noc, nic nejde ve tmě najít. Koukáme na hvězdy a usínáme.
2. DEN Toulovcovy Maštale (10km)
První vstává Tomáš a vrací se k Dudychově jeskyni, kterou nám ukazoval po tmě. Sotva vstanu, zjišťuju šílenou věc. Tomáš si s sebou vzal dva spacáky. Jsme z něj vysmátý. Když si je prohlížíme a zvedneme je proti světlu, vypadají jako dva šustěný pytle. Nikde ani peříčko. Vaříme, myjeme se, já si čistím zuby, ale pro ty dva jsem prase. Pavel nás fotí v ležení. Zasekla se mu spoušť, tak vytáčí šroubek, ale matička padá dovnitř „foťáku“. Dírkou vniká světlo, film se asi osvítil.
Balíme se a jdeme dál. Zjišťujeme, že jsme byli převisu celkem blízko, tak se jedeme na něj podívat. Pod převisem je plno prachu a je tady průvan a bordel. Cestou k batohům, které jsme nechali pod kopcem nacházíme jedlé houby. Pak pokračujeme v cestě a docházíme k dalšímu převisu. Je skvělej a je tady ohniště. Rozhodujeme se, že tady zůstaneme. Schováváme batohy do smrčí a pokračujeme v cestě Maštalemi knížete Toulovce.
Procházíme chatovou osadou a hledáme bufet. Marně. O kus dál se nám ztrácí Tomáš. Vzápětí Pavlovi i já. Nakonec vše dobře dopadlo a my máme radost, že se zase vidíme. Je to tady fakt pěkný. Borový lesy, převisy, občas jdeme po okraji skály, místy jsou průrvy. Pavel a já je přeskakujeme. Tomáš je obchází. Vcházíme přímo do Toulovcovi maštale. Je zde dosti rušno. Dokonce nás parta mladých lidí žádá, abychom je vyfotili. Já s Tomášem ukazujeme na Pavla, je to přece fotoamatér. Ten to lehce zvládá, je to šikovnej kluk. Vysokoškolskej.
Pokračujeme do Městských maštalí. Potkáváme děvčata, která otesávají stromy.
Vzpomínáme na naše spolužačky. Městské maštale jsme nenašli, zato stojíme na kraji skály, kterou chceme slézt. První leze Pavel, jeho brácha je horolezec, třeba něco pochytil. Pavel zdolal stěnku bez problémů. Pak lezu já, poslední Tomáš. Pavel nás ze spodu poučuje, že horolezec nepoužívá zadek ani koleno. Právě totiž sedím a Tomáš klečí.
Vracíme se zpět přes Toulovcovi maštale k převisu. Nejdeme však po značce, ale podle 6 smyslu. Najednou stojíme opět na kraji skály. Asi o tři metry níže vede cesta, kudy musíme pokračovat. Máme tedy dvě možnosti:
- Vrátit se
- Obejmout strom, který roste vedle skály a sjet po něm dolů
Rozhodujeme se pro druhou možnost a první jede opět Pavel. Opět mu to jde snadno. Celkem bez problémů sjíždím i já. Tomášovi to tak snadno nejde. Jeho maskovací bunda se zadrhává o kmen stromu. Sotva se Tomáš dotkne země, ujede mu noha po kořenu a s celkem velkým lomozem padá. Dost nepříjemný pád, ale smějeme se všichni.
Potkáváme šíleného muže na horském kole a za ním jeho děti tlačí svá kola – Sobi 20 a Pionýr. Muž je jasně ve výhodě. Děti nadávají, ale mají smůlu. Mají kola, tak mají jet. Tomáš má opět příležitost zkritizovat horský kolo. Sem tam nacházíme houby. Zbytek cesty k převisu se už nic neděje. Usedáme, už doma, k odpočinku. Najednou se vynořilo hejno skautů, kteří si nesou lana a karabiny. Jak nás informuje jejich vedoucí, jdou jenom lízt. To zjišťujeme za chvilku sami, jelikož kolem nás padá kamení a občas skaut.
Teprve po odchodu skautů se dáváme do vaření. Vaříme polívku, do které i přes moje protesty házíme nějaké holubinky. Ohříváme ještě fazole. Po večeři jdeme umýt kotlík a nabrat vodu. Voda teče z trubky, která je ve výklenku ve skále. Jako nejmenší tam musím vlézt. Zbytek večera trávíme čtením novin For Men a diskuzí. O For Men se spravedlivě dělíme. Litujeme, že jsme si nevzali červený (třešňový) víno na svaření. Ticho je přerušováno úryvky, které si navzájem čteme, hlavně citoslovce. Uleháme ke spánku. Pavlovi půlka těla vyčuhuje ven ze spacáku. Tomáš uléhá nejpozději. Má moc práce nacpat spacák do spacáku. V noci je teplo.
Ráno už ne.
3.DEN Toulovcovi maštale-Předhradí (4km)
Vstávám první. Beru si čepici a jdu na dřevo. Kluci spí ještě dlouho, tak začínám lámat dřevo. To je konečně budí. Mají mě rádi. Celé dopoledne se válíme u převisu. Vaříme si polívku a dojídáme zbytek chleba.
Tomáš nám u potoka ukazuje, jak se myjí ruce pastou na zuby. Zkoušíme to po něm, ale nic moc.
Vydáváme se na cestu do Předhradí. Tentokrát vedu kluky já. Cestou sbíráme jabka. Moje cesta je o dost kratší. Z dálky vidíme, jak nám ujíždí hurvínek, kterým jsme jet nechtěli, protože bychom museli odejít z Maštalí brzo. Z toho je vidět jak byla moje cesta krátká. Na nádraží debatujeme o Ukrajině. Je stále větší zima, postupně vytahujeme další a další teplý věci. Pavel má už i svojí čepici s nápisem Slalom.
Když přijíždí hurvínek, nastupujeme a jsme ihned zkasírováni. Z okna máváme Maštalím. Do Skutče přijíždíme asi o ¾ hodiny dříve. Kupujeme si lístky do Jihlavy, vlak do H.Brodu přijíždí přesně. Vlak je celkem zaplněný, ale my si sedáme k jednomu pánovi. Povídáme si a těšíme se na Ukrajinu.
Pavel se ptá, kdy už uvidíme Chrudim. Město výletů, podotýkám já. Vysvětlujeme mu, že Chrudim je opačným směrem, než teď jedeme. Vlak zastavuje v nějakém městě. Je to Chrudim. Naše zděšení přechází v smích. Rozkládáme mapu, abychom zjistili, kde přesně jsme. Ale už jsme z ní vyjeli. Kluci se jdou zeptat, kam jedeme. Chceme hned vystoupit, ale náš spolucestující nám radí, abychom vystoupili až v Pardubicích. Doufáme, že máme dost peněz na cestu zpátky.
Vystupujeme v Pardubicích a při vší smůle máme štěstí. Vlak jede za ¼ hodiny zpátky. Tomáš kupuje jízdenku do H.Brodu.
Tomáš a já začínáme být nervózní. Já mám sraz s Jitkou v 18.30hod a Tomáš s Luckou v 19.00hod. Pavel si z nás dělá srandu. Říká nám, že jsme pantofláči. Drtíme ho pohledy. Ještě ke všemu Tomáš doma řekl, že přijedeme v poledne. Vlak do H.Brodu je plnej intráků. Pijou pivo, zpívají, ale hlavně jedí. Vybalují buchty od maminek. Pavel navrhuje, abychom šli žebrat. Nápad zavrhujeme. Tomáš 6x čůrá. V H.Brodu přesedáme na vlak do Jihlavy. Naštěstí neodjel přesně, takže to stíháme. Na nádraží v Jihlavě už utíkáme na trolej. Loučíme se.
Druhý den ve škole nám Pavel líčí svůj příchod domů. Všichni už byli vyděšený, ani brácha neodjel do školy. Pavel sklízí posměch a nadávky. Tak neslavně skončil náš výlet do Maštalí.
Zapsal David
