ROHÁČE – podzim 2013
Poezie:
Co to je?
Maže si je stařena,
klečí na nich Božena,
koza je má u vemena,
vepřová jsou pečena,
u dětí jsou odřena,
tuhý jsou jak polena,
to jsou Peťi kolena.
Jídlo:
Staročeský guláš s játry co nesní ani Tomáš, delikatesní lečo Veselá pastýřka-sen každého vandráka, paštiky, klobásy, tatranky, corni sušenky a pálivé papričky
Výbava:
Lowcost stan LOOP, dvoukilový fotoatarát a placatka rumu
Termín: 27.-29. 9. 2013
Den první:
Takže konečně se Tomáš dočkal. Je tady druhý díl Roháčů.
Sraz v 1.30 u Tomáše a v 1.45 u mě. V 1.55 nás ještě na Dolině překontrolují policajti a můžeme jet. Trasa probíhá bez problémů a v 7.05 jsme v Račkově dolině v kempu. Kemp je opět mimo provoz, ale to nám nevadí. Parkujeme auto, doladíme poslední drobnosti na vybavení (vyhazujeme zbytečnosti) a v 7,15 po snídani vyrážíme.
Za zmínku stojí, že jsme opět stáhli váhu báglů na hranici 10 kg- tedy já a Peťa. Tomáš, jelikož s sebou vláčí obrovskou plynovou bombu a ještě větší fotoaparát, jen závistivě brblá, že to máme moc lehký. Počasí má být super, takže vše, co slouží k ochraně proti dešti, necháváme v autě. Za zmínku ještě stojí, že jsem vzal do auta stan, i když ho nepotřebujeme. Čemuž se ostatní členové divili, ale vysvětlil jsem jim, že ho beru kvůli divnému pocitu, že nám někde neklapne nocleh.
Jdeme po zelený přes Malý Baranec 2044 m na Velký Baranec 2184 m. Je to trochu nudné stoupání ale naštěstí relativně pozvolné a rozhodně nám nečiní potíže, první den vandru jsme totiž plni energie a zdolali bychom víc než nějakých 1300 metrů převýšení. Na hřebenu je pod nulou, jinovatka a fouká vítr. Výhledy jsou ale parádní.
Tak tady by se nádherně spalo-to je vandrácký ráj.
Pitný režim je pro Peťu alfou a omegou…pro mě ne.
Veškeré použité materiály jsou recykláty z pet-flašek.
Velký Baranec- 2188 m.n.m.
Roháče
Z Barance dolů
Opět jedna z katalogových fotografií
Čtyřhodinový výstup zvládáme za 3 h. Ve Žiarském sedle jsme si poupravili trasu a vylezeme ještě na Plačtivé (17min. místo 30 – máme euforku) . Jdeme kousek po červené hřebenovce do Smutného sedla.
Hlavní hřebenovka-„tady všude jsme byli“
Plačtivé-tady se Peťa před sestupem ještě směje.
Peťu zase při sestupech bolí koleno. Loni ho boleli obě, takže je to o 50% lepší. Bere na to kamzíky, což jsou nějaký pilule a v každém sedle si vezme ibalgin a na každém vrcholu maže kolena koňskou mastí a při každém sestupu bandážuje kolena obinadlem. Myslím, že víc pro to nemůže udělat. Na druhou stranu to trochu zdržuje.
Plačtivé-Smutné sedlo
Sestupujeme po modrý až na Žiarskou chatu. Tady u stolu před chatou vyndám staročeský guláš. Upozornil jsem už dopředu kamarády, že to nebude asi žádná kvalita. Flaxama jsme nakrmili žebravou kočku, která si pěkně pošmákla a nacpala břicho. Což se o Tomášovi říct nedá.
No nebudu to nějak zdržovat, stejně by se to časem provalilo. Jde o to , že Tomáš, který je nesmírně hrdý na to, že vše bez keců sní, odstoupil v polovině jídla od kotlíku řka „Je to fakt hnus“. Nám s Peťou to ale nevadilo a dojedli jsme to za něj.
Nocleh máme zajištěný v „nůzovke“, takže můžeme bezstarostně sednout do hospody a zahřejeme se pivem. Což pro našince nezní moc logicky, ale jako časté návštěvníky našich východních sousedů by nás snad i překvapilo, kdyby měli pivo chlazený. Zde točí Zubra. Dáme si i kapustnicu, která je výborná. Před desátou zalézáme do spacáků. V noci se budím, jelikož palanda na který ležím je mi krátká a při přerovnávání věcí vzbudím omylem i ostatní členy. Hlavně Peťa mi to pak ještě několikrát připomínal.
Žiarska chata a příprava staročeského guláše a Zubr
Tady jsme spali- nůzovka
Symbolický cintorín
A teď si uděláme krátké shrnutí celého dne:
Nastoupali jsme 1737 výškových metrů. Průměrná teplota přes den 3°C. Každý měl 3 piva. Na celé trase leželo 11812 šišek a navštívili jsme jeden symbolický cintorín. Potkali jsme dvě pěkný turistky , jednou jsme prošli pachovou stopou po medvědovi. Peťa vymazal na kolena 18g koňské masti a snědl 8 ks prášků.
Den druhý:
V boudě kde spíme je 9°C, což je parádička. Dáme chleba s paštikou a čaj za 0,5 Euro. V 7.20 vyrážíme.
Tak to je náš kolenář při ranní přípravě kolen v nůzovke.
To je ale zima.
Rovnání zlomené hůlky.
Je 0°C a kameny kolem potoků, které přecházíme jsou namrzlé. Peťa jako zkušený horal s hůlkami, neohroženě vede naši výpravu vpřed a vzhůru po žluté značce směr Plačtivé. Na chvíli jsem se zamyslel, jelikož jsem počítal kolik kamenů za celý den bude ležet na cestě (což je v horách opravdu náročný úkol), a kouknu , vedle potoka se v šutrech na zádech, hlavou dolu po kopci, válí Peťa. Prý uklouzl na ledu. Při pádu si zlomil hůlku. Naštěstí má hůlky značky Blizzard, což podle majitele značí kvalitu, takže šla částečně narovnat, aniž by praskla. Je vidět, že s tím lidé od Blizzardu počítají.
Lehce se začíná kazit počasí. Na hřeben se dokonce z Polska přivalí mraky, ale naštěstí jen asi na jednu hodinu.
Takto pochmurně a výhružně se tváří Ostrý Roháč.
Oj ty Matko přírodo mocnější všehomíra a nebo myslíš, že bych se skutálel až dolů , kdybych spadl? a nebo už mě ty kopce pěkně točí, pořád nahoru a pak zase dolů.
Zlatý hřeb dnešního dne Ostrý Roháč je na dosah. Ovšem Peťovy kolena se začaly opět ozývat. Alespoň na řetězech mu pomůžu přenášet baťoh, ale nic víc pro něj nemůžeme udělat. Na vrcholu je spousta turistů, ale nám to radost nekazí. Připijeme z placatky a hurá dolů do sedla a na Volovec.
To je sokolík , co?
Alpský volný styl
Bon appétit monsieur vandrák.
Haló, tady jsem, na Roháči…
Osamocení dobyvatelé bezejmenného andského vrcholu
A další řetězy na Ostrém Roháči.
A další …
Jamnické plesa
To je ale velikej šutr.
Sestup jak víme je pro kolenáře nejhorší a tak si krátí odpočinky tím, že diskutují s jinými turisty jedno jaké národnosti. Což je pro mě opravdu utrpení a nakonec jsem Peťovi zakázal žvanit s lidmi po cestě dolů. Leda, když se drápeme do kopce, tak má povoleno vykecávat, to jsem naopak rád , že si odpočinu.
Na Volovci je cca 50 lidí. Dokonce jedna „modelka“ se tam vykrucuje před fotografem. Je to děs. Jdeme raději dál po hřebenu směr Hrubý Vrch.
Volovec
Už jsem dlouho nepromazával a nepřevinoval kolena
Sestup kamenným mořem
V sedle pod Hrubým Vrchom odbočíme na zelenou a začínáme sestupovat. To je zase tragédie pro kolenáře. Když jdu poslední a přivřu oči a koukám se jak Peťa sestupuje po kamenném moři za pomoci hůlek, rázem se ocitám na neznámé planetě, kde v boji poškozený kyborg se z posledního zbytku energie pokouší dostat na základnu pod horami. Jeho dlouhé tenké duralové končetiny opatrně oťukávají kameny a hledají pevnou oporu. A když ji najdou, přenese na ně stroj pomalu svoji váhu. Musí zlehka, jelikož jedna končetina byla zlomena a částečně narovnána a může každou chvíli prasknout úplně. Jeho další dvě končetiny jsou nefunkční a jen je vláčí za sebou. Opřít přední, předklonit, podsunout zadní, opřít přední, předklonit, podsunout zadní, opřít přední, předklonit, podsunout zadní a tak stále dokola. Občas sleduje poslední ze třech sluncí, které je ještě na obloze.
Jelikož jeho záložní zdroje byli zničeny, ví , že jedině solární štít mu dodává energii. Za dvě hodiny zapadne i toto slunce a tím bude skončeno jeho bytí. V noci , neschopen pohybu, přijdou primitivní humanoidní svišti a začnou ho ničit klacky a kameny. Jeho řídící jednotka napájená zbytkem energie z kondenzátoru, bude plně vnímat konec své existence. Dokud mu milostivě nepřeruší přívodní drát …
Heleme se a jsme u Koliby pod Pustým, kde chceme přespat. Ovšem ouha, to se nám nikdy nestalo, koliba je obsazena Polskými squattery. Chvíle napětí – co budeme dělat? Tomáš si hned vzpomněl na stan co jsem hodil do auta. Tak jo, je to asi 1,5 hod. Sice se začíná stmívat, ale tady v údolí je už dobrá cesta. Do kempu přicházíme za tmy v 19,30. Tomáš s Peťou připravují lečo od Veselé Pastýřky, já stavím stan.
Tady je vidět kuchařský grif
Kemp v Račkově dolině
A po vydatné večeři, hurá do Akademiku. Loni se nám tam moc líbilo a těšíme se jako malý děcka. Měli jsme štěstí, zrovna končí sezónu a zavírají až do jara. Majitel nám dal ochutnat místní sýry, pijeme kozlíka šikulu a je to paráda.
A opět krátké shrnutí celého dne: nastoupáno 1430 výškových metrů, vypito 4+4+2,5 piva (Tomáš je ta ostuda co má je 2,5 piva). Teplota ve stanu 5°C, Teplota přes den 3 – 5 °C. Jedna zlomená hůlka. Pozdravili jsme 229 turistů.
Den třetí:
Už jen balíme a jedeme domů. No a za rok – Roháče č.3 (uvidíme, vše záleží na zdravotní péči, kterou náš hodný stát poskytne svému pravidelnému plátci zdravotního pojištění)