NOVOHRADSKÉ HORY-květen 2009 (55km)
Motto 1:
Van-Helsing je pěkná sračka,
Van-Damme je pro mě hračka.
Van-Basten toho oberu hladce,
Van-dr pro chlapy drsná akce.
Motto 2:
Messner sám sobě se hnusí,
když vandr u Nových Hradů zkusí.
Jaroš fotky z Everestu ničí,
déšť a vichr do tváře mu fičí.
Bez sil na Kraví hoře smutně stáli
a vandr-team jim mizel v dáli.
Uřízli si ostudu velkou jak Brno,
prý je to všechno na kávové zrno.
Výbava: David si vzal hůlky, Tomáš si vzal habanera.
Jídlo: Standardní –paštiky,fazole ,lečo,uzenina
Tak další vandr je tady. Jelikož ho píšu s třináctiměsíčním zpožděním, tak se neponořím do všech detailů jako jindy. Máme totiž už nějaký křížek na krku a tím pádem v hlavě méně místa na paměťové buňky. Proto mi nezbývá nic jiného než být stručný.
Jedeme zase Peťovým autem. Cestou se asi nic nepřihodilo ale věřím , že Tomáš nás zásoboval přehršlem svých úvah, dedukcí a přísloví, tak jsme se asi nasmáli až hanba povídat. Parkujeme v N.H. u kostela, jelikož mi to bylo doporučeno jako správné místo na trojdenní zanechání auta.
Kia Rio a majitel majitel vozu dohlížející na správnou přípravu bagáže.
Zadní brána Nových Hradů
Docela pěkné, že ?
Trochu se zatahuje, ale my vyrážíme k zrekonstruovanému hradu. Tady nás ale u hradní brány přepadá liják, vyndávám pláštěnku, ostatní se utíkají schovat. Ještě hledáme značku a už jsme poztrácený. Nakonec jsme se po bezhlavém běhání za deště našli a pod kopcem dokonce ON – udělal duhu. Čímž nám dal jasně najevo, jak se staví k našemu vandru a že nám pohlídá auto u kostela. Vcházíme do Terčina údolí a začínáme se kochat.
Na začátku cesty nám „Nejvyšší konstruktér“ udělal duhu.
Sice jsme tam toho měli vidět víc a nějakým záhadným obloukem, jsme to obešli, ale i tak je to tam pěkný. Letmo obhlídneme Cuknštejn a začínáme se soustředit na hledání noclehu.
To je ale parádní díra pánové…
…ale teprve uvnitř jsem spokojený
Terčino údolí
Cuknštějn-tvrz
V pozadí je Kraví hora a Dobrá Voda
Tady nevím co děláme ale vypadám jako bych nemohl uvěřit výsledku těhotenského testu
V Horní Stropnici na náměstí pojíme a zamíříme do putyky. Ještě za světla jdu s Peťou (asi ) najít nocleh. Objevili jsme místní koupaliště a jsme s tím nad míru spokojení. Takže, když tam ve 23,00 dorazíme bez problémů, dáme druhou večeři a hurá na kutě.
Sobota.
Ráno obhlídneme areál a bazén ( je to opravdu luxusní na takovou dědinu. )
Takhle parádně se spí jenom jednou za 10 let
Nabereme kurz směrem do kopce na Dobrou Vodu. Tam lehce svlažíme žízeň u místního „ zloděje „, jak řekl jeho soused, kterého jsme se ptali na nějaké občerstvení. Jdeme kolem celostátně známého kláštera,
Dobrá Voda
Jak říkají domorodci „občerstvení u zloděje“
kde nás zaujal výlet plný dam a slečen ( asi ve žlutých šusťovkách ). Trochu pracně nalézáme značku a hrabeme se do kopce na Kraví horu 952 m.n.m. Těsně pod vrcholem je ještě odbočka 1 km na Hojnou Vodu. Tak jsem přemluvil kamarády, že tam musíme zajít, že je to taky paráda. Ale nic tam nebylo, tak jsem zase sklidil posměch a výtky. Ještě , že jsme si baťohy zamaskovali na rozcestí v lese a šli tam nalehko, no vlastně maskovat jsme museli jenom já a Peťa, jelikož máme kvalitní Gemy. Husky a Pinquin se maskovat nemusí ( což je taky výhoda ).
David zjišťuje zda v Dobré Vodě mají dobrou vodu
Krásy našeho venkova
A tak zase k cestě. Zrovna se plahočíme do poslední, nejprudší části kopce pod vrcholem. David, který si vzal hůlky je nasraně odhazuje s tím, že jsou na h…. a vrací je zpět pod popruh na baťoh, kde zůstávají až do konce vandru. Na Kraví hoře je ocelová rozhledna ( zdarma ) nahoře je pěknej fukeř. Potom pod přístřeškem pojíme a Tomáš vytáhne papričky Habaneros a s ostatními blázny je po troškách konzumují. Je to zajímavé sledovat, jak to na každého účinkuje. Doteď se pořád jen vytahovali, kdo co snědl doma pálivějšího. První dostal škytavku David a nemůže jí odstranit žádnou z osvědčených metod, pak ho následují i další a opatrně ( aby neutrpěla jejich image ) si přiznávají, že to pálí pořádně.
Je to jako pěkný ale na nás zkušené cestovatele to je slabý odvárek
To my dáváme doma chilli i do palačinek , tak se nevytahuj Tomáši!
No jo , tak pokračujeme
Hlavně pozor Tomáši, aby jsi si nepromnul oko rukou od Habanera. To by se nám pak zde zhmotnilo plápolající Sauronovo oko. Pak jdeme po skoro hřebínku na Kuní horu 924 a pěkně lesem do Benešova nad Černou, kde je příjemná zahrádka u cesty a nechce se nám jí opustit. Víme ale, že dnešní porce km bude pořádná a tak raději jdeme dál ( stále po červené ). Jak přibývají kilometry stáváme se zamlklejší a snažíme se o zkratky ve spolupráci s mapou.
Já už vám na ty kopce ….
A na topole podle skal „softšelový“mužík zavolal
Tento živý obraz jsme stvořili ke kulatému výročí ukončení války severu proti jihu v USA. Je to na den přesně 147 let a 64 dní kdy vojáci unie porazili konfederační jižanské oddíly. Na obrázku vidíme vzdávajícího se jižanského vojáka, který už ví, že bude muset doma zrušit otrokářství a pustit všechny otroky zpět do volné přírody. A jako protipól je zde kladný voják ze severních států unie, který dobývá vrchol a pěje při tom píseň „je lepší doma sedět a loupat buráky“.
Naštěstí je parádní počasí. Odbočíme na žlutou a přes Klení, Kondroč, Kložany přicházíme k dnešnímu cíli Žumberku. Dnešní trasa měla slušných 35 km a je na první pohled jasné, že většina členů toho má plné pohorky. Na návsi pojíme a přesuneme se na zahrádku místního penzionu. Já jdu hledat nocleh tentokrát s Tomášem ( asi ).
V životě lidském jsou i krásné chvilky
Zátiší s pivním teoretikem
Dva statní ošetřovatelé v anorektickém ústavu
Ovšem, to musíte uznat, že to je paráda
Tak honem najíst a dopajdat do nejbližší hospody
Jinak jsou zde ubytovaný dámy a slečny ve žlutých šusťákovkách, co jsme je potkali v Dobré Vodě. David nás hostí panáky, jelikož něco slaví, ale nemůžu si ani za zlatou bačkoru vzpomenout co. Jak padne tma, přesouváme se dovnitř a ve vedlejším salonku zpívají dámy a slečny při hudebních nástrojích. A jak tam číšník postupně nosil víc a víc táců s pitím, zpívají se vedle písničky otevřenější a sprostší. A kdybychom ve 24,00 neustoupili do předem připravených pozic na nocleh, určitě by nás tyto ožralé dámy a slečny přepraly a možná i ( ne ) dej Bože, čtyřicetkrát zneuctily. A všichni bychom tak přišli o to nejcennější co máme a to je Pel naší nevinnosti. Uléháme přímo pod hradbami na břehu rybníka. Terén to je vskutku svažitý a trochu sjíždím z karimatky, ale jelikož jsem to vybíral já, tak si nemám na koho stěžovat. V noci trochu začíná pršet, tak se přikrýváme igelitem, ale je to jen přeháňka.
Spíme přímo pod hradbou a baštou opevněné vesnice Žumberk
Česká Plitvická jezera
Při pohledu na tuto fotku musí nezasvěcenému vytanout na mysli slova jako: odhodlání, síla, vytrvalost, tvrdost, zkušenost, chrabrost, odvaha … a v neposlední řadě i krása.
Peťovo bezchybné gesto, které se učí studenti čtvrtého ročníku DAMU, má několik významů
-vycházkové hole asi takhle dlouhé
-ta ryba co jsem chytil byla takováhle
-po tom guláši jsem v lese nechal takovéhle …..
-tolik Pavle? Nekecej. To mají jenom černoši.
Proboha, zavolejte greenpeace, ať tu polochcíplou velrybu zatáhnou do moře
Poslední večeře Páně
Neděle.
Ráno posnídáme a jdeme po žluté kolem Žárského a Kachního rybníka do Nových Hradů. Tady se asi nic neobvyklého nepřihodilo. Na náměstí v Nových Hradech si dáme poslední pivíčka, Peťa nealko švestku a jantar a GO HOME.
Tak co Davide, nebylo to tak těžký ne?
( myslím napsat kroniku, ne vandr )
Radnice Nové Hrady